'''Dural''' nebo '''duraluminium''' (z lat., "tvrdý„tvrdý hliník"hliník“) je obchodní označení pro různé [[slitina|slitiny]] obvykle 90 - 9690–96 % [[hliník]]u a 4 - 64–6 % [[měď|mědi]] s menšími přísadami [[měď|mědi]], [[hořčík]]u, [[mangan]]u aj. Oproti čistému hliníku ([[Hustota|měrná hmotnost]] 2,7 g/cm<sup>3</sup>) je dural jen nepatrně těžší (typicky 2,8 g/cm<sup>3</sup>), ale až pětkrát [[Pevnost v tahu|pevnější v tahu]] i [[Tvrdost kovů|tvrdší]]. Pevnost i tvrdost se zvyšuje tepelným opracováním a zušlechťováním[[zušlechťování]]m, podobně jako u ocelí[[ocel]]í. Dural se velmi snadno obrábí, spojuje se [[svařování]]m v ochranné atmosféře, [[pájení]]m s pomocí speciálíchspeciálních [[tavidlo|tavidel]], [[nýtování]]m nebo [[lepení]]m. Dural je chemicky odolný a dá se velmi dobře povrchově upravovat a barvit ([[eloxování]]). Nedostatkem duralových slitin je malá schopnost tlumit otřesy a pohlcovat rázy, neboť mají malou [[anelasticita|anelasticitu]].
Dural byl objeven v roce [[1906]] [[Alfred Wilm|Alfredem Wilmem]] v Německu a hojně se používá hlavně v [[Automobilový průmysl|automobilovém průmyslu]], při stavbě [[Letadlo|letadel]] a [[Loď|lodí]], ve [[stavebnictví]], při výrobě sportovních a zdravotnických potřeb i jinde. Vyrábějí se duralové plechy[[plech]]y, dráty[[drát]]y, tyče[[tyč]]e, [[Trubka (technika|trubky]], přesné a často velmi složité tažené profily (např. na okenní rámy) a z duralu se také odlévá.
Používají se následující třídy hliníkových materiálů:
