Wikipedista:Mozzan/Státy: Porovnání verzí

'''Dějiny Súdánu''' jsou úzce spjaty, vojensky i kulturně, se sousedními zeměmi (Egyptem, Arábií, Etiopií, Kongem a Čadem) i světovými velmocemi (Velkou Británií a Spojenými státy). Území Súdánu během starověku ovládalo několik království, např. [[KušitskéKúšitské království]], či [[Meroe]] a ve středověku tři křesťanská núbijská království: [[Alódie]], [[Nobatie]] a [[Makúrie]]. Archeologické vykopávky na severu Súdánu před postavením [[Asuánská přehrada|Asuánské přehrady]] a zaplavením oblasti [[Núbijské jezero|Núbijským jezerem]] odhalily lidské osídlení z doby paleolitu, což znamená, že dějiny Súdánu jsou staré šedesát tisíc let. Pravěké pohřebiště nalezená v severním Súdánu, známé jako [[Pohřebiště 117]], odhalují nejstarší nálezy lidského válečnictví, datované do 12. tisíciletí před naším letopočtem.<ref name="html">{{Citace elektronického periodika

Nejstarší záznamy o jižním Súdánu pocházejí z egyptských zdrojů, který je nazýván KušKúš, popisován jako země chudá. Po více než dva tisíce let po pádu [[Stará říše|Staré říše]] se politické i ekonomické aktivity Egypta soustředily v oblati středního Nilu. Dokonce i během přechodných období, kdy egpytská moc v KušiKúši upadla si egyptská kultura a náboženství v oblasti udržovaly silný vliv.

Během staletí se v oblasti rozvinul čilý obchod. Karavany z Egypta do KušeKúše dodávaly obilí a nazpět do Asuánu dovážely [[slonovina|slonovinu]], [[kadidlo]], kůže a karneol, kámen cennýceněný ve šperkařství a pro výrobu hrotů šípů.<ref name="burian39">{{Citace monografie

}}</ref> Egyptští obchodníci také zvláště oceňovali núbijské zlato a otroky, kteří poté pracovali jako domácí sluhové a jako vojenští otroci ve faraónově armádě, otrokyně pak jako konkubíny. Během Staré říše do KušitskéhoKúšitského království pronikaly opakovaně egyptské vojenské výpravy. Egyptská [[Střední říše]] na Núbii zaměřila mimořádnou pozornost a faraonu Senvorsetu III. se značnou část jejího území podařilo podmanit.<ref name="burian72">Burian, str. 72.</ref> Ze strany Egypťanů byly pokusy udržovat za svými jižními hranicemi stálou přítomnost; Egypťané vybudovali síť pevností podél toku Nilu až k Samně v jižním Egyptě, aby si střežili přísun zlata z núbijských zlatých dolů.

Kolem roku 1720 př. n. l. dobyli egypt asijští [[nomádi]] [[Hyksósové]], kteří tak vyvrátili Střední říši, zničili ponilské pevnosti a přerušili kontakty s kušitskýmkúšitským jihem. Mocenské vákuum, které vzniklo úpadkem egyptské moci zaplnilo místní, kulturně odlišné království s centrem v [[al-Karma|al-Karmě]], poblíž dnešní [[Dongola|Dongoly]]. Poté, co Egypťané vyhnali Hyksósy a vybudovali [[Nová říše|Novou říši]], zaměřili svou pozornost opět na Núbii;<ref name="burian74">Burian, str. 74.</ref> první faraon Nové říše Ahmós I. oblast KušeKúše opět připojil k Egyptu jako provincii spravovanou egyptským místokrálem. Ačkoliv egyptská přímá správní moc sahala k jihu pouze ke čtvrtému [[nilské katarakty|nilskému kataraktu]],<ref name="allbeautiesoftheworld-justforya'">{{Citace monografie

Jakmile Egypt zajistil svou kontrolu nad kúšitským územím, kromě vojáků začali do země proudit také kněží, úředníci, obchodníci a řemeslníci, kteří se zde usadili. [[Egyptština]] se tak stala jazykem v každodenním styku a mnozí kušitštíkúšitští aristokraté se přiklonili k [[egyptské náboženství|egyptským bohům]], kterým stavěli chrámy. Egypťané do Núbie přinesli také svojí architekturu, stavěli pevnosti a chrámy, a to nejen egyptským, ale také místním bohům.<ref name="allbeautiesoftheworld-justforya'"/> Chrámy zůstaly centrem oficiálního kultu až do příchodu křesťanství v 6. století. V Núbii se také podle egyptského vzoru začali budovat [[núbijské pyramidy|pyramidy]]. Když začal v oblasti upadat egyptský vliv, převzala iniciativu kušitskákúšitská aristokracie, chopila se moci a sama se stala nositelem egyptské kultury a náboženství.

V 11. století př. n. l. moc Nové říše oslábla a říše se začala rozpadat, což umožnilo Kúšitské říši se osamostatnit. Po následující tři staletí neexistují žádné zprávy o vývoji a událostech v Núbii. V 8. století př. n. l. však KušitskéKúšitské království bylo nezávislým mocným státem s centrem v Napatě s královskou dynastií sledující tvrdou expanzivní zahraniční politickou linii a která svůj pomalu uplatňovala svůj vliv v Egyptě. Kolem roku 750 př. n. l. dobyl kušitskýkúšitský král Kašta Horní Egypt a přibližně až do roku 740 byl vládcem v [[Veset|Thébách]]. Jeho nástupce Pianchi poté dobyl celý Egypt a sjednotil jej pod svou vládou, což jeho syn Šabaka dalším tažením utvrdil. Núbijští panovníci tak v Egyptě vládli celé století jako [[25. dynastie]].<ref name="richter178">{{Citace monografie