Rudolf Sloboda: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m pravděpodobné číslo revize překladu
Bez shrnutí editace
Řádek 3:
== Životopis ==
Pocházel z rodiny chorvatského starousedlíka a úředníka. Dětství prožil v [[Devínská Nová Ves|Děvínské Nové Vsi]] v době klerofašistického [[Slovenský štát|Slovenského štátu]] a budování [[komunizmus|komunizmu]]. V ne právě dokonalé rodině, rodiče se rozvedli a matka kromě otce Ruda přežila i druhého manžela a později i druha Vinca Besedu. Tento fakt je v díle vícekrát diskutován z nejrůznějších pohledů.
Do školy chodil v [[Děvínská Nová Ves|Devínské Nové Vsi]] a později studoval filozofii na [[Univerzita Komenského|Univerzitě Komenského]] v [[Bratislava|Bratislavě]], ale po roce toto studium ukončil a odejel pracovat do dolů v [[Ostrava|Ostravě]]. Vrátil se do [[Bratislava|Bratislavy]], kde pracoval jako stavební dělník, poté následovala v letech [[1959]]-[[1962]] vojenská prezenční služba v jížníchjižních Čechách, po ní opět [[Ostrava]], kde v letech [[1962]]-[[1964]] pracoval ve Vítkovických železárnách, a nakonec definitívní návrat do rodné obce. Zde se také oženil a narodila se mu dcera.
 
V letech [[1965]]-[[1969]] pracoval jako redaktor ve vydavatelství [[Smena]], v letech [[1972]]-[[1984]] byl dramaturgem v Slovenské filmové tvorbě a v roce [[1984]] pracoval krátkou dobu ve vydavatelství [[Slovenský spisovatel]]. Při příležitostných zaměstnáních (např. ve filmu) se živil předevšim jako spisovatel na volné noze. Se svou psychicky nemocnou manželkou žil ve skromných poměrech ve svém rodišti, až do roku [[1995]], kdy ve své „chatě“ na Slovinci v [[Děvínská Nová Ves|Devínské Nové Vsi]] spáchal [[sabevražda|sebevraždu]].
Řádek 10:
== Tvorba ==
Jedná se o jednoho z nejzajímavějších a nejvýznamnějších mistrů slovenského psaného slova druhé poloviny 20. století. Publikovat začal v roce [[1958]] v časopisech [[Mladá tvorba]] (zde mu vyšla první povídka ''Do tohto domu sa vchádzalo širokou bránou'') a [[Slovenské pohľady]]. Každé z jeho děl je ve své podstatě postaveno na jeho vlastních zážitcích a životních zkušenostech. Výrazným rysem jeho prozaické tvorby je brilantní vypravěčský stýlstil, který přesně reprodukuje myšlenky a události, jakož i nepřehlédnutelná pocitová a myšlenková upřímnost. Ve vícero dílech staví základní motiv na lásce a jí příbuzných věcích - žárlivosti, erotice, sexuálních vztazích, ale i osamělosti a hledání smyslu života či víře v Boha.
 
Důležitou součástí spisovatelovy osobnosti bylo psaní deníků. Mnohé z nich autor zničil, část (neúplnou) z nich vydal autorův zeť [[Oto Havrila]] ve vydavatelství Tatran.