Povinnost: Porovnání verzí

Od [[odpovědnost]]i se povinnost liší zejména tím, že platí bezpodmínečně, bez ohledu na účel. Charakteristická pro povinnost je také svoboda, tedy faktická možnost porušit povinnost.<ref>[[Karel Šprunk]]: [http://www.distance.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=6&idc=209&Itemid=57 O povinnosti], Distance – revue pro kritické myšlení, č. 1/1998</ref>

 

Dodržování daného slova se už v archaických společnostech pokládá za věc pro společnost zcela zásadní, základ každého práva. „Co se řeklo, má se také stát“ (''fit quod dicitur'').<ref>Cicero, ''O povinnostech'', I.7.23.</ref> Povinnost ze [[smlouva|smlouvy]], ať už psané nebo nepsané, si člověk ukládá sám tím, že smlouvu uzavřel, a znamená zároveň oprávnění ([[subjektivní právo]]) druhé strany dlužnou povinnost vymáhat.

 

Povinnost mravní či ze [[svědomí]] sice nelze soudně vymáhat, přesto však se jí člověk obvykle cítí vázán, ať už proto, že ji sám uznává, anebo jen proto, že cítí tlak okolní společnosti. Ve starých [[akefalní]]ch společnostech, které neměly žádnou ústřední [[autorita|autoritu]] ([[panovník]]a, vládu a pod.) ani donucovací prostředky, byla mravní povinnost to jediné, co vedlo k dodržování daného slova a k plnění závazků.

 

Podle [[Immanuel Kant|I. Kanta]] je dokonce jednání mravně záslužné „jen tehdy, je-li vedeno povinností, ať přichází odkudkoli“.<ref>I. Kant, ''Metaphysik der Sitten'', Akad.-Ausgabe, Bd. VI., S. 220. </ref> Kant tím patrně polemizoval s britskými moralisty ([[Hume]], [[Hutcheson]]), kteří morálku odvozovali od mravního citu, nicméně je to nebezpečné podřízení vlastního svědomí vnější autoritě, podle [[Hegel]]a „prázdný formalismus“.<ref>Hegel, ''Základy filosofie práva'', § 135 pozn.</ref>

 

Všechna [[náboženství]] – na rozdíl od [[teorie|teorií]] a [[světový názor|světových názorů]] – ukládají povinnosti, jimiž má člověk projevovat úctu a vděčnost Bohu nebo božstvům. Mohou se týkat jednání vyloženě náboženských, jako je účast na [[obřad]]ech, [[modlitba|modlitby]] a [[oběť|oběti]], ale zejména v [[monoteismus|monoteistických]] náboženstvích se týkají i jednání vůči druhým lidem. Příkladem může být biblické [[Desatero]] (Ex 20, 1-17), dvě přikázání [[Ježíš]]ova (Mt 22,37-40) nebo v [[Korán]]u povinnost pečovat o rodiče (Súra 46,15). [[Katolická církev]] připomíná kromě toho povinnost „bratrsky napomenout“ člověka, který dělá něco špatného, povinnost předávat život nebo povinnost „pěstovat vědomí daru a úkolu“.

 

Také [[stav]]ovské a [[profese|profesní]] povinnosti jsou původně povinnosti mravní, které se však později často stávají povinnostmi právními. Mezi stavovské povinnosti patřila povinnost dospělých postarat se o staré rodiče, povinnost pomstít křivdu na příbuzných, povinnost loajality [[vasal]]a k jeho lennímu pánovi nebo povinnost [[šlechtic]]e hájit svoji [[čest]]. Tato povinnost, mimořádně rozvinutá například u japonských [[samuraj]]ů, pak přešla i na armádní důstojníky vůbec. Za profesní povinnosti pokládáme i dnes mlčenlivost [[advokát]]a nebo [[duchovní]]ho, povinnosti [[lékař]]e vůči [[pacient]]ům a podobně.

 

Právní povinnosti jsou ty, jež ukládají [[Zákon (právo)|zákony]] a jejichž plnění vymáhá společenská [[autorita]] případnými [[Trest|sankcemi]]. Také zde zpravidla platí zásada, že oprávnění jednoho odpovídá povinnost druhého. „Vymezit práva jedné strany a přitom neuložit povinnosti druhé straně odporuje základnímu principu práva.“<ref>L. Pospíšil, ''Etnologie práva''. Praha 1997, str. 51.</ref> V moderních společnostech se občanům smějí povinnosti ukládat pouze zákonem, to znamená rozhodnutím zákonodárné a ne pouze výkonné moci, a protože povinnost znamená omezení svobody, musí se každá ukládaná povinnost poměřovat principem [[lidská práva|lidských práv]].

 

{{citát|Všichni chtějí rovná práva; rovné povinnosti raději ne.|Ernst Ferstl}}

{{citát|Povinnost je přesný opak toho, co by člověk nejraději udělal.|Mark Twain}}

 

<references/>

* [[Čest]]

* [[Dluh]]

* [[Povinná péče]]

* [[Závazek]]

* M. T Cicero, ''O povinnostech''. Svoboda: Praha 1970

* G. W. F. Hegel, ''Základy filosofie práva''. Praha 1992

[[de:Pflicht]]

[[en:Duty]]

[[fr:Devoir]]

[[it:Obbligo]]