Beranidlo: Porovnání verzí

Beranidlo bylo spolu s [[žebřík]]em první [[nástroj]] používaný k dobývání pevností.<ref name="hroch5">{{citace knihy | jméno=Simon | příjmení=Anglim | titul= Bojové techniky starověkého světa|vydavatel=Deus | místo= Praha | rok=2006 | jazyk = |strany= 181|}}</ref> Zpočátku bylo beranidlo pouze jakýsi kus dřeva, avšak brzy bylo opatřováno železnou hlavicí. Beranidlo bylo často používáno [[Asyrská říše|Asyřany]], kteří se stali prvními velkými obléhateli [[starověk]]u. Asyřané vybavili svá beranidla krytím (i když ne zcela dokonalým) a kolečky, což zvyšovalo rychlost beranidla.<ref name="hroch4">Anglim, str 187.</ref> Při obléhání bylo beranidlo přisunoto u mnoha místech opevnění, aby byla zvyšovaná šance k proražení hradeb. Beranidlo bylo také hojně využíváno jako výbava [[obléhací věž|dobývacích věží]], přičemž bylo umisťováno v nejnižších patrech věže. Po pádu Asyrské říše se vývoj obléhacích technik (a tedy i beranidla) zastavil. Až [[Starověké Řecko|Řekové]] na [[Sicílie|Sicílii]] se zasadili o rozvoj obléhacích strojů. Svá beranidla opatřovali krytím pro obsluhu a samotné beranidlo bylo zavěšeno na řetězech. V pozdějších obdobích bylo beranidlo zavěšeno na [[kladkostroj|kladkostrojích]], což maximalizovalo jeho účinost.<ref name="hroch3">Anglim, str 189.</ref> Stříška která zajišťovala krytí bylo opatřena buď surovou kůží nebo železnými pláty (ochrana proti šípům). Tento model beranidla se stal postrachem peností a byl použit při mnoha obléháních. [[Starověký Řím|Římané]] toto beranidlo převzali a rovněž ho hojně používali, i když byl tento nástroj zastíněn tehdejší mechanickou artilérií. Ke konci starověku se beranidlo stávalo primitivnější a vytrácela se jeho účinost. Určitá obměna beranidla byla využívaná i na moři. Šlo o tzv. [[beran (část lodi)|beran]] a byl rovněž opatřen kovovou hlavicí.

==Beranidlo ve středověku==

[[Středověk]] se ve vývoji beranidla velmi podobal starověku. Kromě [[Byzantská říše|Byzantské říše]] a pozdějších islámských států začínal vývoj beranidla opět od nuly.<ref name="Matthew4">{{citace knihy | jméno=Matthew | příjmení=Bennett | titul= Bojové techniky středověkého světa|vydavatel=Deus | místo= Praha | rok=2007 | jazyk = |strany= 172|}}</ref> Byzantinci beranidla používali a je nutno říci, že v asi nejdokonalejší formě, kterou středověk poznal. V ostatních částech Evropy se používalo beranidlo ve své nejprimitivnější formě. Byl to tedy jenom trám opatřen kovovou hlavicí a jeho obsluha nebyla vůbec chráněna. Někdy byla použíta místo hlavice špice, která byla používána k odstranění pojiva mezi kameny zdi.<ref name="Matthew3">Bennett, str 196.</ref> Avšak, brzy se středověcí vojevůdci poučili a beranidla byla opět opatřena stříškou, koly a kladkostroj nahradil [[lano|provaz]]. V některých případech byla nutná improvizace, a tak někdy jako beranidlo sloužil demontovaný [[stožár]] lodi. Ve vrcholném středověku se beranidlo stalo stejně účinné jako ve starověku a dokonce se stalo v některých ohledech ještě účinější. Beranidlo bylo přítomno při každém velkém středověkém obléhání a stejně jako ve starověku jím byly vybaveny dobývací věž. Obránci se při obléhání snažili beranidla buď zničit [[šíp]]y či ohněm, a nebo používali měkké desky, které minimalizovali sílu beranidla.<ref name="Matthew2">Bennett, str 181.</ref> S nástupem [[trebuchet]]u a [[dělo|děl]] se beranidla používají stále méně a s koncem středověku již nejsou pravidelnou složkou obléhacího trébu. V některých případech se používalo beranidlo a to jako improvizovaná obléhací zbraň.

==Od středověku až do moderní doby==