Verze z 7. 12. 2008, 21:09 editovat BobM (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 85 145 editací m →‎Související články: fmt ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 7. 6. 2009, 10:37 editovat zrušit editaci 62.177.120.199 (diskuse) →‎Vlastnosti centrálních atomů Přejít na další porovnání →
Řádek 12: [[Soubor:Trijodido-rtuťnatý anion.JPG\|right\|thumb\|200px\|Tri(jodido)rtuťnatý kationt]] * Pro silně elektropozitivní prvky z 1. až 3. skupiny (včetně lanthanoidů ) platí poměrně přesně, že stabilita komplexu roste s rostoucím nábojem a s klesajícím [[poloměr]]em centrálního atomu. To je způsobeno převažujícím iontovým charakterem interakce centrálního atomu s [[ligand]]y u těchto prvků. Pro komplexy přechodných kovů už tak jednoduchá závislost na [[oxidační číslo\|oxidačním čísle]] a poloměru atomu neexistuje, protože se u nich mnohem výrazněji projevuje kovalentnost [[koordinační vazba\|koordinační vazby]] a navíc se zde uplatňuje stabilizace elektronové konfigurace ligandovým polem (LFSE). Pro téměř všechny vysokospinové komplexy kovů v oxidačním stavu +2 platí pořadí stability komplexů dané tzv. [[Irwingova - Wiliamsova řada\|Irwingovou - Williamsovou řadou]] : Mn < Fe < Co < Ni < Cu > Zn Pořadí stability nízkospinových komplexů se od této řady významně liší. Např. stabilita kyanokomplexů M<sup>2+</sup> sleduje řadu : V < Cr > Mn < Fe > Co > Ni > Zn. * K vysvětlení skutečnosti, že některé centrální atomy preferují určitý typ ligandu pro tvorbu stabilních komplexů, byla zavedena koncepce tvrdých a ~~mIkkých~~měkkých Lewisových kyselin (centrálních atomů) a bazí (ligandů). Za tvrdé kyseliny se povaužjí kovy z prvních tří [[Skupina (periodická tabulka)\|skupin periodické soustavy]], z ostatních kovů především [[hliník]]. Jsou to kovy velmi elektropozitivní, s relativně malým iontovým poloměrem, u kterých existují tendence k tvorbě převážně iontových vazeb. Tyto kovy tvoří stabilní komplexy s [[kyslík]]ovými, [[dusík]]ovými a lehčími [[halogen]]idovými ligandy. Měkkými kyselinami jsou naopak především těžké d-prvky z druhé a třetí periody v nízkém oxidačním stavu, tedy prvky s poměrně dost zaplněnými d-orbitaly, které budou jevit ochotu svůj relativní přebytek elektronů sdílet ve spíše [[kovalentní vazba\|kovalentní vazbě]]. Kovy jako [[kadmium]], [[rtuť]], [[zlato]], [[stříbro]], [[osmium]], [[iridium]] a další. Tyto kovy tvoří stabilní komplexy s [[síra\|sulfidovými]], [[fosfor\|fosfinovými]], [[arsen]]ovými a těžšími [[halogen]]idovými ligandy. Ostatní [[kov]]y tvoří rozhraní mezi těmito dvěma skupinami a stabilita jejich komplexů závisí na jiných podmínkách. == Související články ==

Centrální atom: Porovnání verzí