Rakety Titan: Porovnání verzí

Raketa (označovaná i Titan IIIC) vznikla přidáním dvou pomocných pěti-segmentových startovacích motorů [[Titan UA1200|UTC-1205-1]] na TPL ([[Raketový motor na tuhé pohonné látky|tuhé pohonné látky]]) o [[tah]]u 2x 5100 kN k prvnímu stupni Titan 3A-1. Titan 3C byl původně zamýšlen pro dopravu kosmického letounu [[Dyna-Soar]] a pro [[program MOL]]. Nosnost na nízkou oběžnou dráhu, až 13 100 kg (záleží na třetím stupni), z ní dělala nejsilnější [[Nosná raketa|nosnou raketu]] ve službách [[USAF]] a překonal ji až [[Titan 4]]. Po zrušení projektu Dyna-Soar a MOL byla raketa využívána pro vynášení rozličných vědeckých a vojenských satelitů. Jednalo se o flexibilní systém a mohl být kombinován se stupněm [[Transtage]], nebo bez třetího stupně. Byla využívána v letech [[1965]] až [[1982]] a vykonala celkem 36 startů. Délka v nejdelší možné konfiguraci dosahovala 42 [[metr]]ů a startovní hmotnost byla až 626 100 [[kilogram]]ů.

Raketa Titan 4 byla navržena po havárii raketoplánu [[Challenger (raketoplán)|Challenger]] (při misi [[STS-51L]]), jako náhrada za tehdy přerušený program [[Space Shuttle]]. Projektovaná nosnost byla srovnatelná s nosností raketoplánu Space Shuttle, v nejsilnější verzi až 21 680 kg na nízkou oběžnou dráhu [[Země]]. Základem jsou první a druhý stupeň staršího Titanu 34D, doplněné o dva sedmi-segmentové startovací [[Raketový motor na tuhé pohonné látky|motory na tuhé pohonné látky]] [[Titan UA1200|UA1207]], které byly původně určeny pro program MOL, ale po jeho zrušení ležely 25 let nepoužity ve skladišti. Jako třetí stupeň bylo možno zvolit IUS ([[Inertial Upper Stage]]) nebo [[Centaur (raketový stupeň)|Centaur G]], který byl původně navržen pro z nákladového prostoru raketoplánu. Kompletní revize se dočkala i [[elektronika]] a naváděcí systém. Všechny tyto úpravy, bezpečnostní opatření kvůli toxickému palivu a nákladná předstartovní příprava, způsobily mohutný nárůst ceny, udává se až 432 milionu dolarů za jediný start (ceny roku 1999).