Wikipedie

Otakar Čapek: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m odkazy
m styl
Řádek 3:
 
== Stručný životopis ==
Narodil 23. března 1893 ve Hvožďanech na Blatensku. Měl o pět let mladšího bratra Arnošta a tři sestry: Růženu, Marii a Helenu. V roce [[1920]] dosáhl právnického doktorátu a o dva roky později se z něj stal ještě zemědělský inženýr. V roce [[1923]] vydal odbornou publikaci o chovu domácího vepřového bravu, za kterou získal titul třetí - byl promován na doktora technických věd.
V roce [[1920]] dosáhl právnického doktorátu a o dva roky později se z něj stal ještě zemědělský inženýr. V roce [[1923]] vydal odbornou publikaci o chovu domácího vepřového bravu, za kterou získal titul třetí - byl promován na doktora technických věd.
 
V roce [[1924]] se oženil s Marií Dandovou, s níž měl tři dcery. V roce 1924 Otakar a Arnošt společně se svým otcem zakoupili od hraběte [[Kolovratové|Kolowrata]] zámek Košátky a k němu náležející [[panství]]. Kolem roku [[1925]] se oba bartři seznámili se spisovatelem [[Karel Weinfurter|Karlem Weinfurterem]] a roku [[1929]] se stali zakládajícími členy jeho mystického spolku [[Psyché (spolek)|Psyché]]. V roce [[1933]] se Otakar rozvedl. Poté, co byl zcela zadlužený [[velkostatek]] [[Košátky]] v roce [[1938]] prodán v dražbě, živil se Otakar jako spisovatel a věnoval se zájmům duchovním a politickým.
V roce [[1924]] se oženil s Marií Dandovou, s níž měl tři dcery.
 
V roce 1924 Otakar a Arnošt společně se svým otcem zakoupili od hraběte [[Kolovratové|Kolowrata]] zámek Košátky a k němu náležející [[panství]].
Karel Weinfurter, který s Otakarem počítal coby se svým nástupcem, hojej před svou smrtí ([[1942]]) požádal, aby se postaral o jeho manželku Boženu a také o spolek [[Psyché]]. Po Weinfurterově smrti se oficiálně Čapek stal zemědělským dělníkem na hospodářství Boženy v Bučovicích a vzali se brzy po válce roku [[1945]]. Společně pak obnovili spolek [[Psyché]] jehož se Čapek stal předsedou a jeho manželka se starala o veškerou administrativu. Tyto aktivity ukončily komunistické úřady zákazem činnosti spolku roku [[1951]]. Zemřel po úraze 11. ledna 1967 ve věku nedožitých 74 let.▼
Kolem roku [[1925]] se oba bartři seznámili se spisovatelem [[Karel Weinfurter|Karlem Weinfurterem]] a roku [[1929]] se stali zakládajícími členy jeho mystického spolku [[Psyché (spolek)|Psyché]].
V roce [[1933]] se Otakar rozvedl.
Poté, co byl zcela zadlužený [[velkostatek]] [[Košátky]] v roce [[1938]] prodán v dražbě, živil se Otakar jako spisovatel a věnoval se zájmům duchovním a politickým.
▲Karel Weinfurter, který s Otakarem počítal coby se svým nástupcem, ho před svou smrtí ([[1942]]) požádal, aby se postaral o jeho manželku Boženu a také o spolek [[Psyché]]. Po Weinfurterově smrti se oficiálně Čapek stal zemědělským dělníkem na hospodářství Boženy v Bučovicích a vzali se brzy po válce roku [[1945]]. Společně pak obnovili spolek [[Psyché]] jehož se Čapek stal předsedou a jeho manželka se starala o veškerou administrativu. Tyto aktivity ukončily komunistické úřady zákazem činnosti spolku roku [[1951]].
Čapek zemřel po úraze 11. ledna 1967 ve věku nedožitých 74 let.
== Politická činnost ==
===Profašistické a agrární aktivity===
V roce 1922 se Čapek stal členem studentské profašistické organizace, která vydávala časopis Výzva, do něhož přispíval. Stal se členem a později místopředsedou Národního hnutí, které vystoupilo proti úmyslu tehdejšího ministra zahraničí dr. [[Edvard Beneš|Edvarda Beneše]], který se chystal oficiálně uznat existenci RSFSR, pozdějšího [[Sovětský svaz|SSSR]]. V roce [[1925]] vstoupil do Práškovy agrárně konzervativní strany za kterou v témže roce kandidoval na poslance. Zvolen ale nebyl a strana se rozpadla. Roku [[1926]] vstoupil do [[Národní obec fašistická|Národní obce fašistické]], v níž se stal ihned místopředsedou. Jejím mottem bylo: „Blaho vlasti – zákon nejvyšší!“ Vůdcem byl rodinný přítel Čapků generál [[Radola Gajda]]; v novinách se jim také říkalo "gajdovci". ▼
▲V roce 1922 se Čapek stal členem studentské profašistické organizace, která vydávala časopis Výzva, do něhož přispíval. Stal se členem a později místopředsedou Národního hnutí, které vystoupilo proti úmyslu tehdejšího ministra zahraničí dr. [[Edvard Beneš|Edvarda Beneše]], který se chystal oficiálně uznat existenci RSFSR, pozdějšího [[Sovětský svaz|SSSR]]. V roce [[1925]] vstoupil do Práškovy agrárně konzervativní strany za kterou v témže roce kandidoval na poslance. Zvolen ale nebyl a strana se rozpadla. Roku [[1926]] vstoupil do [[Národní obec fašistická|Národní obce fašistické]], v níž se stal ihned místopředsedou. Jejím mottem bylo: „Blaho vlasti – zákon nejvyšší!“ Vůdcem byl rodinný přítel Čapků generál [[Radola Gajda]]; v novinách se jim také říkalo "gajdovci".
 
Čapek veřejněVeřejně vystupoval jak proti předválečné amerikanizaci české společnosti, tak proti pozdějšímu poněmčování či bolševizaci - tedy vždy za ryze české národní zájmy. Na konci druhé světové války bojoval se zbraní v ruce proti Němcům na pražských barikádách, přičemž byl zraněn střelou do nohy. Po válce byly u nás [[Košický vládní program|Košickým vládním programem]] zakázány strany, jež se "provinily na zájmech národa za protektorátu". K těm patřila i strana agrární, celým názvem „Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu“.
===Proces se „Zelenou internacionálou"===
Čapek se poPo únorovém puči se nemohl vnitřně smířit s nástupem bolševismu u nás, věřil v brzký návrat předválečných časů a podílel se na práci skupiny kolem bývalého ministerského rady ing. Tomáše Mrkvana, která se na ně měla připravit. Čapek jako zemědělský odborník navrhl připravit program chystané agrární strany, s nímž by šla do voleb, návrh ale nebyl ostatními přijat jako předčasný. 24. května [[1951]] byl zatčen, vyslýchán a 24. srpna vzat do vazby. 23. dubna [[1952]] začal proces, ve kterém prokurátor Miroslav Kolaja skupinu obžaloval z rozvětveného protistátního spiknutí, řízeného ze západu tzv. „[[Zelená internacionála|Zelenou internacionálou]]“, agenturou amerického imperialismu. Organizace tohoto druhu ve skutečnosti neexistovala, byla fiktivní a vymyšlená. Podle [[Státní bezpečnost|StB]] sídlila kdesi na západě, odkud její imperialističtí vůdcové „tahali za nitky“. Protože s ní žádný politický proces vést nemohli, vedli ho "jen" s jejími údajnými domácími přisluhovači. ▼
▲Čapek se po únorovém puči nemohl vnitřně smířit s nástupem bolševismu u nás, věřil v brzký návrat předválečných časů a podílel se na práci skupiny kolem bývalého ministerského rady ing. Tomáše Mrkvana, která se na ně měla připravit. Čapek jako zemědělský odborník navrhl připravit program chystané agrární strany, s nímž by šla do voleb, návrh ale nebyl ostatními přijat jako předčasný. 24. května [[1951]] byl zatčen, vyslýchán a 24. srpna vzat do vazby. 23. dubna [[1952]] začal proces, ve kterém prokurátor Miroslav Kolaja skupinu obžaloval z rozvětveného protistátního spiknutí, řízeného ze západu tzv. „[[Zelená internacionála|Zelenou internacionálou]]“, agenturou amerického imperialismu. Organizace tohoto druhu ve skutečnosti neexistovala, byla fiktivní a vymyšlená. Podle [[Státní bezpečnost|StB]] sídlila kdesi na západě, odkud její imperialističtí vůdcové „tahali za nitky“. Protože s ní žádný politický proces vést nemohli, vedli ho "jen" s jejími údajnými domácími přisluhovači.
Ačkoliv na začátku byl proces notně propírán v tisku (vyšla dokonce brožura „Agenti Zelené internacionály nepřátelé naší vesnice“), po odsouzení už tomu bylo jinak. V průběhu vyšetřování bylo totiž příliš mnoho nesrovnalostí a žádný důkaz viny, pouze psychicky i fyzicky utrápení obvinění a vynucená doznání s řadou rozporů ve výpovědích. Režim najednou neměl zájem, aby se o existenci procesu veřejně vědělo, a tak poté, co dostal své oběti za mříže, se o něm již nemluvilo a nepsalo a jeho protagonisté nebyli pro jistotu ani veřejně pranýřováni. Proto je i dnes obecné povědomí o procesu Zelené internacionály mezi veřejností mizivé.
===Vězení===
Podobně jako většina obviněných dostal Otakar Čapek za tuto vymyšlenou protistátní činost doživotní trest. Propuštěn byl na začátku roku [[1964]], když soud zjistil, že ''„stupeň nebezpečnosti trestné činnosti by dnes hodnotil jiným stupněm, než se stalo v původním řízení“''. Ve vězeních v [[Leopoldov|Leopoldově]], ve [[Valdice|Valdicích]] a v [[Ilava|Ilavě]] strávil více než 12 let.
 
== Dílo ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Otakar_Čapek“