Verze z 25. 4. 2009, 11:05 editovat MiroslavJosef (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 113 102 editací m rv -vandal ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 25. 4. 2009, 22:51 editovat zrušit editaci Henriku (diskuse \| příspěvky) 171 editací Bez shrnutí editace Přejít na další porovnání →
Řádek 3: \|Rozšíření= <div style="width: 200px;"> pobřežní oblasti dnešního [[Chorvatsko\|Chorvatska]] a [[Černá Hora\|Černé hory]] </div> \|Mluvčích=''mrtvý jazyk'' Řádek 9: <div style="width: 200px;"> [[Indoevropské jazyky]] [[~~Románské~~Italické jazyky]] [[Románské jazyky]] *[[Východorománské jazyky]] </div> \|Písmo=[[Latinka]] Řádek 27 ⟶ 29: }} '''Dalmatština''' je východorománský jazyk, jímž mluvilo romanizované obyvatelstvo části západního Balkánu, zejména v dnešních městech Zadar (dalmatsky ''Jadera''), Trogir (''Tragur''), Split (''Spalatro''), Dubrovnik (''Raugia'') a Kotor (''Cattaro'') a na blízkých otrovech Krk (''Vikla''), Cres (''Crepsa'') a Rab (''Arba''). V rámci východorománských jazyků byla dalmatština bližší [[italština\|italštině]] než [[rumunština\|rumunštině]]. V této oblasti sídlili kromě dalmatsky hovořícího obyvatelstva také dalmatští Italové a Slované, jejichž jazyk (chorvatština) dalmatštinu postupně vytlačoval. Např. v Dubrovniku k tomu došlo v 16. století. Posledním, kdo tento jazyk ještě ovládal, byl rodák z ostrova Krk Tuone Udaina († 10. 6. 1898), jemuž se podle jeho povolání přezdívalo „Barbur“ ( dalmatsky „holič“). Na rozdíl od [[istrorumunština\|istrorumunštiny]] a [[meglenorumunština\|meglenorumunštiny]] se dalmatština nemísila s jazykem slovanských sousedů, v důsledku styků s Italy v Dalmácii i na Apeninském poloostrově vstřebávala spíš vlivy italské. Nejsevernější, ''fiumské'' nářečí, kterým se na pobřeží západního Balkánu mluvilo, nepočítáme k dalmatštině, ale k venetským nářečím. '''Dalmatština''' je východorománský jazyk z balkanorománské skupiny. Stejně jako ostatní [[románské jazyky]] i ona odvozuje svůj původ od [[latina\|latiny]]. Ta se do oblasti dostala s expanzí [[Starověký Řím\|Římské říše]] ještě v dobách před naším letopočtem. Mísením latiny s ostatními jazyky původních a nově příchozích obyvatel [[Dalmácie]] (hlavně [[Slované\|Slovanů]]) na počátku středověku vznikl nový jazyk, dalmatština. Jeho mluvčími byli [[Dalmatští Italové]]. Dalmatština je dnes už [[mrtvý jazyk]], byl vytlačen silnější [[srbochorvatština\|srbochorvatštinou]]. Naposledy se používala v [[19. století]]. Používala se pouze v Dalmácii (v dnešním [[Chorvatsko\|Chorvatsku]]). Dnes se na jejím místě používá [[chorvatština]]. ==Literatura== Bartoli, Matteo Giulio, ''Das Dalmatische'' (2 svazky), Kaiserliche Akademie der Wissenschaften, Vídeň 1906 * Bartoli, Matteo Giulio. ''Il Dalmatico'', Istituto della Enciclopedia Italiana, Itálie 2000 (překlad německého vydání) * Fisher, John. Lexical Affiliations of Vegliote, Rutherford, Fairleigh Dickinson University Press 1975, ISBN 0-8386-7796-7 * Hadlich, Roger L. The phonological history of Vegliote, Chapel Hill, University of North Carolina Press 1965 * Price, Glanville. Encyclopedia of the Languages of Europe. ISBN 0-631-22039-9; Blackwell Publishers, Oxford 2000 {{Pahýl - lingvistika}}

Dalmatština: Porovnání verzí