Solidus: Porovnání verzí

'''Solidus''' (latinský výraz ''solidní'') byla [[zlato|zlatá]] mince užívaná [[starověký Řím|Římany]]. Její užívání se udrželo až do pozdní [[antika|antiky]] a raného středověku[[středověk]]u, kdy byla nahrazena měnou [[hyperpyron]]. Ovlivněna solidem byla i ražda obdobných arabských či evropských mincí.

Solidus jako měna byl poprvé užit za vlády [[starověký Řím|římského]] císaře [[Diocletianus|Diocletiana]] roku [[301]] a představoval šedesátinu [[Římské míry|římské libry]] čistého zlata (tedy 5,3 gramu) a hodnotu 1000 [[denarius|denariů]].<ref name="book">{{Citace monografie

Ražení zlatých mincí – stejně jako získávání základního materiálu – neprobíhalo pořád na stejném místě. Kvůli nárokům na výrobů těchto míncí museli být daně placeny ve zlatě a ražba mincí tak probíhala poblíž císaře a jeho dvora; například solidy se roku 353 razily v [[Miláno|Miláně]] a po roce 402 v [[Ravenna|Ravenně]] – tedy tehdejších sídelních městměstech římských císařů.

Ačkoliv obchodníci za [[Byzantská říše|Byzance]] měli obchodníci zakázáno užívat solidus pro obchod mimo území říše, přesto se těmito mincemi platilo i při obchodech mimo Byzanc a solidus se záhy stal žádaným platidlem v arabských zemích. Od té doby již císařové v solidech nevybírali daně, čímž mince nebyly přetavovány a měkké čisté zlato těchto mincí se brzy stalo optřebovanéopotřebované. Koncem 7. století začal [[chalífa]] [[Abd al-Malik]] razit arabské obdoby byzantských solidů – zlaté [[dinár]]y, ražené ze zlata získávaného na horním Nilu. Dináry vážily pouze 20 řecko-římských karátů, nicméně opotřebovaným solidům, které byly v té době v oběhu, se plně vyrovnaly. V arabských zemích tak tyto dvě mince byly v oběhu společně.

}}</ref> Kolem roku [[575]] se začalo razit z libry zlata 84 solidů místo 72, změna byla na mincích vyznačena.<ref name="Frankové"/> V období od roku [[590]] do šedesátých let [[7. století]] poklesl obsah zlata v mincích na minimum, prakticky se přešlo na [[stříbro|stříbrné]] peníze, nazývané denáry[[denár]]y (''denarii''). Podle některých autorů probíhal pokles obsahu zlata v mincích postupně a plánovitě a souvisel s relativním dostatkem stříbra oproti zlatu.<ref name="Frankové"/>

Ve středověké Evropě byla v oběhu stříbrná pencemince, zvaná ''denarius''. Jednotka složená ze 12 denariů se poté rovnala 1 solidu. Různé varianty slova solidus dali v různých jazycích jméno mnoha pozdějším měnám.

Ve španělštině se od slova solidus odvodil výraz ''sueldo'' (na Filipínách často pozměněno na suweldo). Následně od suelda se v Peru odvodil peníz ''sol'' (formálně ''sol de oro – zlatý solidus''), ačkoliv. vV současné španělštině ovšem výraz sol znamená slunce (z latinského ''sol''), etymologie znázvunázvu této měny je tak tudíž často zmatena.