Oswald Spengler: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot opravil přesměrování na Hitler - Změněn(y) odkaz(y) na Adolf Hitler |
m Robot opravil přesměrování na Goethe - Změněn(y) odkaz(y) na Johann Wolfgang von Goethe |
||
Řádek 3:
==Život a myšlení==
Spengler pocházel z drobné úřednické rodiny, roku [[1891]] se rodina přestěhovala do [[Halle]], kde také roku [[1899]] maturoval. Od roku 1899 studoval v Halle, v [[Mnichov]]ě a v [[Berlín]]ě matematiku, přírodní vědy a filosofii a roku [[1904]] promoval prací o [[Hérakleitos|Hérakleitovi]]. Při státní zkoušce z přírodních věd obhajoval téma ''Vývoj zrakových orgánů u živočichů''. V letech 1908–1911 učil na gymnáziu v [[Hamburk]]u, ale jak se naskytla příležitost, odstěhoval se do Mnichova a živil se jako kulturní redaktor a spisovatel. Spenglerovo myšlení formoval jednak [[pietismus]], jednak sociální darwinismus [[Ernst Haeckel|Ernsta Haeckela]] a hluboký obdiv k [[Nietzsche]]mu – zejména k myšlenkám dekadence a vůle k moci – a ke [[Johann Wolfgang von Goethe|Goethovi]].
Pro špatné zdraví a nervové nesnáze nebyl Spengler odveden do armády a zabýval se svou teorií dějinného růstu a úpadku civilizací. Za války napsal dvě memoranda, německému císaři a šlechtě, kde se přimlouval za národní smíření politických směrů ve prospěch větší moci Německa. V letech [[1918]] a [[1922]] vydal dílo ''Zánik západu'', které ho okamžitě proslavilo a stalo se tématem mnoha debat a polemik. Po porážce Německa v roce 1918 Spengler vystupoval jako odpůrce parlamentní [[demokracie]] a doufal, že ji nahradí silný [[diktátor]]. Roku 1919 odmítl pozvání na univerzitu v [[Göttingen]] a roku 1933 na univerzitu v [[Lipsko|Lipsku]]. V červenci 1933 ho pozval [[Adolf Hitler|Hitler]] k rozhovoru, ale na podzim téhož roku vydal Spengler knihu ''Léta rozhodování'', kde se od nacismu distancoval a oslavoval italský fašismus. V [[Benito Mussolini|B. Mussolinim]] viděl typus budoucího [[Caesar|Césara]].
Řádek 12:
Běh světových dějin se podle Spenglera řídí zákony, podobnými zákonům života. [[Civilizace]] se rodí, rostou a hynou, protože ztratily schopnost tvořivě řešit nové problémy. Už v ''Zániku západu'' klade vedle sebe „kulturní monády“ jako antiku, Indii, Babylon a západní civilizaci a snaží se na nich doložit své teorie. S historickými fakty přitom zachází velmi násilně, takže historikové jeho dílo vesměs odmítali jako diletantské.
Spengler se však nespokojil analýzou dějin, ale nabízel i návody k jednání. Západ se podle něho vyčerpal a na místo tvořivé a silné kultury, jak ji ztělesňuje [[Johann Wolfgang von Goethe|Goethe]], postavil slabošskou a rovnostářskou civilizaci s hesly svobody a rovnosti. Budoucnost je však podle něho v síle a je-li současnost kulturně málo plodná, musí tím víc bdít nad svými tradičními hodnotami, udržovat řád a vědomí povinnosti. Proti slabošskému Západu by se Německo mohlo spojit s barbarským, ale mladým a silným Ruskem. Naopak dětinský a nebezpečný Hitlerův [[rasismus]] nemůže obstát v budoucí konfrontaci s anglosaským parlamentarismem.
''Zánik západu'' byla jedna z nejúspěšnějších knih své doby a její titul se stal okřídleným rčením. Mnohým čtenářů se zdálo, že přesně odpovídá na válečnou porážku a na otázky doby, a fascinovalo je množství materiálu z nejrůznějších oblastí, jež Spengler velmi působivě snesl a propojil. Kniha (přechodně) nadchla [[Thomas Mann|Thomase Manna]] a inspirovala britského historika [[Arnold Joseph Toynbee|Arnolda Toynbeeho]] k jeho monumentálnímu životnímu dílu ''Studium historie''. [[Karl Popper|Popperova]] ''Bída historismu'' je napsána mj. proti Platónovi a Spenglerovi.
| |||