Čarodějnictví: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m /oprava popisku |
system. úvodu, přepr. křesťanství |
||
Řádek 1:
{{Portál Náboženství}}
[[Image:Balai sorcière admin.jpg|thumb|Dobové zobrazení čarodějnice, 1451.]]
'''Čarodějnictví''' označuje rozličné [[magie (esoterismus)|magické]] praktiky a [[rituál]]y, která mají často [[symbol]]ickou povahu a které se liší od [[náboženství]] tím, že se provozovatel čarodějnictví ([[čaroděj]]) snaží jejich prostřednictvím ovládnout a používat [[okultismus|okultních sil]] k vlastnímu užitku.
Víra v čarodějnictví je v rozličné podobě přítomná v mnoha kulturách, je vlastní zvláště kulturám indoevropským a i v dnešní době přežívá jak ve vyspělých, tak v primitivních společenstvích. Rozsah praktik, označovaných jako čarodějnictví, a jejich vztah k [[etika|etice]] a náboženství se však v různých [[kultura|kulturách]] a epochách liší.
Lze jen velmi obtížně stanovit období, kdy bylo výrazu ''čarodějnictví'' užito poprvé, stejně kdy se poprvé objevují fenomény, které jsou s čarodějnictvím spjaty: kouzlení, domnělé schopnosti létat, smlouva s temnými silami, často spojená s bizarním [[sexualita|sexuálním]] chováním, představy blízké [[halucinace|halucinacím]], [[náboženství|náboženské]] [[blud]]y apod. Je zároveň velmi těžké rozlišit, co se skutečně týkalo jednotlivě toho kterého fenoménu a co je pouze legendární [[interpretace]]. Téma ''čarodějnictví'' se také vždy mísí s neoprávněným užitím [[Asociace (představa)|asociací]], které dodávají tématu atraktivitu, a vlastním myšlenkovým světem autorů, kteří se snaží téma pojednat. Výrazům ''čarodějnictví'', ''čaroděj'' a ''čarodějnice'' proto nelze systematicky přisuzovat zcela určitý obsah, nelze o nich hovořit pouze jako o [[psychologie|psychologickém]] či [[religionistika|religionistickém]] předmětu.
Řádek 12 ⟶ 14:
Existenci čarodějnictví v [[Starověké Řecko|antickém Řecku]] dokládá [[Homér]], stejně tak jej dosvědčují i římští autoři. Podle těchto pramenů měly čarodějnice možnost ovlivňovat živé tvory a někdy i neživé věci, často jim byly přisuzována neštěstí, která se stala mimo logiku všedního dne (náhlá úmrtí dobytka i lidí, požáry, atp.). V pramenech nacházíme i návody, jak čaroděje či čarodějnici poznat a jak se jim (pomocí zaříkávání) bránit. V některých případech kouzlo škodící při čarodějném užití lidem mohlo naopak fungovat proti čarodějům.
Mnoho zmínek o čarodějnictví obsahuje také [[bible]], mezi jimými např. čarodějnici v [[Endor]]u ([[1. kniha Samuelova|1 Sam]] 28), zmínka o čarodějích v
Vztah [[křesťanství]] k čarodějnictví je formulován jednak dědictvím, převzatým ze [[Starý zákon|Starého zákona]], jednak učením spisů [[nový zákon|novozákonních]]: praktikování [[magie (esoterismus)|magie]] a kontakt s okultními silami je považován za příčící se [[Bůh|Bohu]] (srov. [[Šimon Mág]] ve {{citát bible|Sk|8|9||24}}).
[[Církevní Otcové]]
▲==Čarodějnictví v křesťanské Evropě==
==Čarodějnictví v středověké Evropě==
▲[[Církevní Otcové]] mají za to, že čarodějnictví je klamem a podvodem, a že jméno [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]] je spolehlivou obranou proti jakémukoli čarodějnictví. [[Církev]] ve [[starověk]]u čarodějnictví odmítala spíše z prvního hlediska.
Z tohoto pohledu ve [[středověk]]é [[Evropa|Evropě]] mizí rozdíl mezi čarodějnictvím, magií, kouzlením a předchozími [[pohanství|pohanské]] praktikami, vůči kterým se [[církev]] vymezovala. Hodnocení čarodějnictví se u různých autorů pohybovalo mezi dvěma odmítavými stanovisky, kteří čarodějnictví považovali buď za klam a pověru, v jehož existenci křesťan či rozumný člověk nemůže věřit (na základě nauky církevních Otců), nebo za nebezpečné zlo, proti kterému je třeba bojovat.
V [[8. století]] odmítal čarodějnictví při své [[misie|misii]] v [[Německo|Německu]] [[svatý Bonifác]] jako nekřesťanské. [[Karel Veliký]] prohlásil pálení domnělých čarodějnic za pohanský zvyk a nařídil trestat je smrtí. Roku [[820]] [[lyon]]ský [[biskup]] spolu s dalšími představiteli církve odmítli přesvědčení, že čarodějnice mohou způsobovat špatné počasí, létat nebo měnit tvar.
Řádek 25 ⟶ 28:
V následujících staletích se však víra v čarodějnictví znovu začala šířit. Čarodějnictví začalo být spojováno v souvislosti s rozmachem [[dualismus|dualismu]] s protibožskými silami, konkrétněji se [[Satan]]em. Myšlenkový základ pro některé představy o čarodějnictví poskytla [[Scholastika (filozofie)|scholastická]] [[filosofie]] a [[teologie]], v jejichž rámci se rozvíjela mimo jiné [[angelologie]] a [[démonologie]]. Kupříkladu [[Tomáš Akvinský]] tak ve stěžejním díle ''[[Summa theologiae]]'' dosvědčuje existenci čarodějnictví ve [[13. století]] a konkrétně o údajné praxi tělesného kontaktu s [[démon]]y.
Postupně převládl názor, že čarodějnictví je spojeno se službou ďábelským silám, [[posedlostí]] ďáblem, [[hereze|herezí]] a odmítáním Boha. Církev se
V době [[pozdní středověk|pozdního středověku]], v [[15. století]], vzniká specifická západní křesťanská [[pověra]] v čarodějnictví; [[východní církev|křesťanský Východ]] fenomén čarodějnictví spojený se smlouvou s temnými silami či [[ďábel|ďáblem]] nezná. Obraz takovéto čarodějnice pak představuje směsku různých představ, převzatých ze starších obrazů, mezi které patří smlouva s ďáblem, škodící [[Magie (esoterismus)|magie]], reje čarodějnic, škodlivá kouzla vyvolávájící nepřízeň počasí, nemoci a smrt lidí či zvířat, ovládání lidi, létání apod. Čarodějnice a čarodějové jsou identifikováni jako kněžky a kněží (služebníci)
==Hony na čarodějnice==
{{Viz též|Čarodějnické procesy}}
==Praxe==
| |||