|
|významný nástroj =
}}
'''Joe "King" Oliver''', ([[19. prosinec|19. prosince]] [[1885]] – [[10. duben|10. dubna]] [[1938]]) byl [[Jazz|jazzový]] hráč na [[kornet]] a [[kapelník|vedoucí orchestru]]. Byl obzvláště vyhlášený svým herním stylem, který byl průkopnický i díky používání [[Dusítko (hudba)|dusítka]]. Byl také významným skladatelem, složil mnoho dodnes hraných melodií, jako např. "''Dippermouth Blues"'', "''Sweet Like This"'', "''Canal Street Blues"'' a "''Doctor Jazz"''. Dvě z proslulých nahrávek [[Louis Armstrong|Louise Armstronga]], "''[[West End Blues]]"'' a "''Weather Bird"'', byly Oliverovými skladbami. Jeho vliv byl takový, že Armstrong tvrdil <ref>"Satchmo - My Life in New Orleans"</ref>, že nebýt Joe Olivera, jazz by nebyl tím, čím je dnes.
== Život ==
Joseph OliverNarodil se narodil ve městě Aben, v [[Louisiana|Louisianě]], poblíž [[Donaldsonville (Louisiana)|Donaldsonville]] a jako dítě se s rodinou přestěhoval do [[New Orleans]], na jehož ulicích vyrůstal. Oliver hrálHrál na [[kornet]] v New Orleánském [[Dechový orchestr|dechových]] a tanečních orchestrech a také v městské vykřičené čtvrti [[Storyville]]. Soubor, který vedl spolu s trombonistou [[Kid Ory|Kidem Ory]], byl kolem rolku 1910 považován za nejpopulárnější a nejžádanější v New Orleans. Oliver dosáhl v New Orleans obrovské oblíbenosti napříčve veškerýmvšech ekonomickýmvrstvách atehdejší rasovýmspolečnosti spektrembez společnostirozdílu rasy a hrálekonomického postavení. Hrál od černých tančíren, kde se posluchači rekrutovali z řad tvrdě pracujících dělníků, až po oslavy bíléa společnostislavnosti pořádaných bělochy. Zvukový záznam z tohoto období, kdy byl v nejvyšší formě a ohromoval obecenstvo svou technikou, citem pro melodii a kouzly s barvou nástroje, se však bohužel žádný nezachoval.
Podle [[interview]] se Stellou Oliverovou, vdovou po Oliverovi, které je archivováno v Tulanském Hoganově jazzovém archivu, byl Josephv Oliver rokuroce [[1919]] zatčen sepo svýmbitce bandemjeho a[[orchestr]]u rváčis pomístními bitce v tančírněrváči, kde hrál. To uspíšilo Oliverovo rozhodnutí opustit černošský jih.
Od roku [[1922]], po putování [[Kalifornie|Kalifornií]], se stal Oliver se svým Creole Jazz Bandem, který vystupoval v Royal Gardens (později přejnemované na Lincoln Gardens), jazzovým králem [[Chicago|Chicaga]]. Prakticky všichni členové tohoto uskupení pak dále pokračovali ve význačné sólové kariéře. Členy souboru byli Oliver (kornet), jeho chráněnec [[Louis Armstrong]] (druhý kornet), [[Baby Dodds]] (bicí), [[Johnny Dodds]] ([[klarinet]]), [[Lil Hardin]] ([[piano]]) – pozdější Armstrongova manželka, [[Honore Dutrey]] ([[pozoun]]) a [[Bill Johnson]] ([[kontrabas]] a [[bendžo]]). Ze zvukových nahrávek tohoto orchestru z roku 1923 je možné rozeznat solidní uměleckou improvizační zručnost jeho členů, hrajících v New Orleánském stylu a zároveň demonstrují [[Dixieland|dixielandovou]] hudbu, určenou pro širší posluchačskou obec.
Ke konci roku [[1920]] se Oliverův band transformoval do hybridu staré New Orleánské jazzové skupiny a národně populárního většího tanečního orchestru a toto uskupení bylo pokřtěno na „King Oliver & His Dixie Syncopators“. Ačkoli trpěl zánětem dásní, který ho při hraní omezoval, zůstal Oliver přes jednu dekádu jedním z nejpopulárnějších hudebníků.
Naneštěstí, Oliverovy obchodní schopnosti byly mnohem menší než jeho hudební nadání. Řada manažerů ho okrádala. Pro svůj orchestr požadoval více peněz než byl [[Savoy Ballroom]] ochoten platit a ztratil angažmá. Podobným způsobem ztratil angažmá v proslulém [[New York|New Yorkském]] [[Cotton Club]]u, když chtěl více peněz. Tuto práci pak vzal mladý [[Duke Ellington]] a ta ho pak následovně katapultovala ke slávě.
V době [[Velká hospodářská krize|Velké hospodářské krize]] byl krutě postižen i Oliveron sám. Přišel o své životní úspory, které měl uloženy ve zkrachovalé Chicagské bance, jeho skupina žila pouze z ruky do úst a nakonec se rozpadla, přičemž Oliver byl ponechán na holičkách v [[Savannah (Georgia)|Savannahu]] v Goergii, kde posléze pracoval jako domovník ve Wimberly's Recreation Hall (526-528 West Broad Street) a posléze zemřel v chudobě v penzionu (508 Montgomery Street).
=== Práce a vliv ===
Jako hráč Oliver projevoval velký zájem o změny zvuku svéhosvé troubeníhry. BylJednalo propagátoremse propagátora používání [[dusítko|dusítka]] při hře dechovýchna dechové nástrojůnástroje. Jeho nahrávka "WaWaWa" s Dixie Syncopators mohla být názvem spojenaspojována s technikou [[wah-wah]].
Oliver bylByl známý také jako hudební skladatel, napsal mnoho ještěaž doposud stále hraných melodií, včetně takových jako "''Dippermouth Blues"'', "''Sweet Like This"'', "''Canal Street Blues"'' a "''Doctor Jazz"''. Dvě z Armstrongových nejslavnějších nahrávek, ''[[West End Blues]]'' a "''Weather Bird"'', byly Oliverovými skladbami.
Oliver hrálHrál převážně na kornet. V počátcích své kariéry byl silně ovlivněn především [[Buddy Bolden]]em. Oliver postupněPostupně svousvojí hrou významně ovlivnil na mnoho mladších hudebníků v [[New Orleans]] a [[Chicago|Chicagu]], jako byli např. [[Tommy Ladnier]], [[Paul Mares]], [[Muggsy Spanier]], [[Louis Panico]], [[Johnny Wiggs]] a obzvláště skvělý [[Louis Armstrong]].
Armstrong nazýval Olivera „Papa Joe“ a uváděl o Oliveroviněm, že byl jeho idolem a inspirací po celý jeho život. Ve svém vlastním životopisu s názvem "''Satchmo - My Life in New Orleans"'', o Oliverovi napsal:
„Bylo mým cílem hrát tak jako on. Domnívám se, že nebýt Joe Olivera, [[jazz]] by nebyl tím, čím je dnes. On sám byl rovněž jeho tvůrcem.“
|
