Byzantská kultura: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Literatura: +odkazy, portál |
|||
Řádek 45:
V mnohem menší míře než s historickou produkcí se ve středověké Byzanci setkáváme s literární činností v oblasti [[teologie]]. Poté co první všeobecké koncily v Nikáii (325), Efesu (431) a Chalkedonu (451) formulovaly základní křesťanská dogmata, nepociťovali ortodoxní křesťané již tolik potřebu o těchto záležitostech diskutovat. Hlavní autoritou se stala [[Bible]] a díla raných teologů - církevních otců. Teologická pojednání tak vycházela především z [[hereze|heretického]] prostředí odpůrců oficiálních dogmat.
Teologická literatura sloužící potřebám ortodoxní církve se produkovala především v dobách, kdy bylo oficiální učení církve ohroženo. Patří mezi ně období v poloviny 7.století, kdy se vládnoucí kruhy v čele s císařem [[Herakleios|Herakleiem]] (610-641) a poté [[
{{viz též|Obrazoborectví}}
V období boje proti uctívání obrazů v 8. a první polovině 9.století se formovala nejen teorie obrazoborectví (ikonoklasmu), ale také [[ikonodúlie]] (uctívání obrazů). Na toto téma vznikly početné [[traktát]]y. Mnoho z nich se zabývalo otázkou, za jakých podmínek je možné se přiblížit k Bohu a jakou roli v tom mohou mít svaté obrazy a jejich uctívání. Z této produkce se dochovaly téměř výlučně spisy ikonodulů (jejich autory jsou převážně mniši), neboť práce obhajující ikonoklasmus byly po návratu k uctívání obrazů většinou zničeny.
Počátky teorie uctívání obrazů jsou spojeny s osobou konstantinopolského [[patriarcha|patriarchy]] [[Germanos I.|Germana]], který se nepodřídil vůli císaře [[Leon III. Syrský|Leona III.]], jenž zahájil boj proti ikonodúlii, a byl proto sesazen. Germanos poukazuje na výchovnou funkci ikony, která má vést věřící k napodobování skutků svatých. Nejvýrazněji se však o zformování ikonodúlské teorie zasloužil mnich [[Jan Damašský]] (psal na počátku 8.století). Obhajoval nejen uctívání obrazů, ale také názor, že císaři nepřísluší zasahovat do záležitostí církve. Na základě prací [[Patristika|církevních otců]] a rozhodnutí [[koncil]]ů systematicky utřídil a vyložil v díle ''Pramen poznání'' dosavadní byzantskou teologii.
S druhou vlnou obrazoborectví je spojena osobnost [[opat]]a známého konstantinopolského kláštera Studios [[Theodoros Studijský|Theodora]]. Také on horlil proti prosazování se světské moci v církvi a usiloval o reformu života mnišstva v byzantských klášterech, které se snažil přivést od pasivního mysticismu k aktivitě. Za své aktivity byl poslán třikrát do vyhnanství.
== Makedonská renesance ==
| |||