'''Dancehall''' je v současnosti zřejmě nejpopulárnější styl vycházející z [[reggae]]. Vznikl, jak název naznačuje, jako tanečnější verze [[roots reggae]] koncem 70.let. Jeho charakteristickým rysem je frázovaný zpěv, syrový rytmus a jenom částečný, skoro minimalistický hudební doprovod.
'''Dancehall''' (či ragga) je v současnosti zřejmě nejpopulárnější styl vycházející z [[reggae]]. Vznikl, jak název naznačuje, jako tanečnější verze [[roots reggae]] koncem 70.let. Jeho charakteristickým rysem je frázovaný zpěv, syrový rytmus a jenom částečný, skoro minimalistický hudební doprovod. Využívá také již hojně elektronické zvuky. Přesto lze říci, že svým důrazem na rytmiku má blíž k autentické [[africká hudba|africké hudbě]] a [[hip-hop]]u než roots reggae. Dominantní místo má projev [[DJ]]e , zvaný [[raggamuffin]] či [[toasting]]. Kromě změny hudebního výrazu došlo i k posunu v obsahu sdělení. Texty, pronášené často v jamajském nářečí [[patois]], nyní namísto hlásání [[rastafariánství|rastafariánské zvěsti]], čerpají náměty zejména z drsného života v [[ghetto|ghettu]]. Nechybí silácké pózy, motivy násilí (zbraně, vraždy, znásilnění apod.), ani sexistické narážky a výpady proti homosexuálům. Tato témata spojená s nástupem tanečnějšího a agresivnějšího dancehallu na úkor roots reggae odrážela náladu a sociální situaci v ghettech, která se podstatně změnila po volbách v roce 1980, kdy se vlády chopila konzervativní JLP, jejíž politika zredukovala sociální výdaje a vůbec zmařila naděje mnohých [[rastafariáni|rastafariánů]]. Teprve v druhé půli 80. let dochází k renesanci rastafariánské rétoriky, tentokrát však již na dancehallovém podkladě. K nejslavnějším jménům dancehallové scény patří Bounty Killer, Buju Banton, Sizzla, Beanie Man či Lady Saw.
