|
== Původ a kariéra ==
O Pupienově původu jsou k dispozici navzájem si odporující informace. Někteří autoři jejv označujíněm zavidí příslušníka plebejské rodiny, jenž za svůj vzestup vděčil výlučně svým schopnostem, existují však i náznaky, že jeho předkové patřili do řad urozenců či přinejmenším k zámožnějším kruhům.<ref>''Kleine Pauly'', sv. I, článek Clodius Pupienus, sloupec 1229–1230.</ref> Hlavní potíž je v tom, že náš nejpodrobnější pramen, [[Historia Augusta]], obsahuje množství nedůvěryhodných údajů a zbylé prameny hovoří o Pupienovi jen velmi stručně. Na základě dnešního stavu poznání se nicméně zdá, že jeho rodina nebyla nevýznamná,<ref>Viz [[Corpus Inscriptionum Latinarum|CIL]] VI 31237.</ref> a on sám byl přijat mezi [[Patricius|patricie]] asi již za vlády [[Septimius Severus|Septimia Severa]].
Pupienus absolvoval běžnou civilní úřednickou kariéru, kterou lze z větší části zrekonstruovat.<ref>Údaje o jeho vojenské dráze, tradované především v Historii Augustě, jsou považovány za fikci.</ref> oženil se s Pescennií Marcellinou a nabyl prý díky tomuto svazku značného jmění. Po [[Prétor|prétuře]] a [[Římský konzul|konzulátu]] (''consul suffectus'') spravoval jako místodržitel obě Germánie a provincii [[Asie (provincie)|Asia]] a roku [[234]] dosáhl řádného konzulátu; současně ho jmenovali do funkce prefekta Říma, důležité vzhledem k metropolitnímu statutu města.<ref>[[Herodianos]] VII, 10, 4; VIII, 8, 4.</ref> Povahou byl prý spíše strohý a přísný, což způsobilo, že jako městský prefekt nebyl u lidu příliš v oblibě.
== Proklamace za císaře ==
Za konfliktu [[Římský senát|senátu]] s císařem [[Maximinus Thrax|Maximinem Thrákem]] patřil Pupienus k dvacetičlennému senátnímu kolegiu, určenému k obraně [[Dějiny Itálie|Itálie]] před vpádem císařských jednotek.<ref>Viz CIL XIV 3902.</ref> Tehdy byl zcela jistě rozhodným Maximinovým protivníkem a stoupencem vzdorocísaře [[Gordianus I.|Gordiana]] v [[Kartágo|Kartágu]], o jeho dřívějších politických postojích však není nic známo nic. Po Gordianově smrti ho senátoři asi v březnu zvolili novým vzdorocísařem – jeho kolegou v úřadě se stal senátor Caelius Balbinus.<ref>Herodianos VII 7, 10, 1nn.</ref>
Lid Pupienovo jmenování pobouřilo, protože se obával jeho přísnosti. Bránil novým císařům vyjít z radnice a požadoval, aby byl císařský trůn svěřen někomu z Gordianova rodu. Noví císaři proto nechali na [[Kapitol]] přivést stejnojmenného třináctiletého vnuka Gordiana I. a jmenovali jej ''caesarem''. Toto gesto lid uspokojilo.
|
