Historia ecclesiastica gentis Anglorum: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
opravy nepřesností, překl. chyb, stylistiky, wikifikace
m korekce oprav
Řádek 1:
[[Soubor:Beda Petersburgiensis f3v.jpg|thumb| Folio 3v z kodexu ''Beda Petersburgiensis'' ([[746]])]]
'''Historia ecclesiastica gentis Anglorum''' ([[angličtina|anglicky]] '''Ecclesiastical History of the English People''', {{vjazyce2|cs|Církevní dějiny anglického lidu}}) je [[latina|latinsky]] psané dílo, jehož autorem je [[Beda Venerabilis]] a jež se zabývá ranými [[anglie|anglickými]] dějinami, a to především z hlediska [[církevní dějiny|dějin církve]]. Dějiny byly zřejmě dokončeny roku [[731]], kdy bylo Bedovi 60 let.
 
Dílo se zaměřuje na [[konflikt]] mezi praxí [[římskokatolická církev|římské církve]] a církevní praxí, která se vyvinula na [[britské ostrovy|Britských ostrovech]] v původně [[Keltové|keltském]] prostředí po odchodu [[Starověký Řím|Římanů]]). Dílo je považováno za jeden z nejdůležitějších původních pramenů pro [[Dějiny anglosaské Anglie|rané anglické dějiny]].
 
==Charakteristika a obsah==
Dílo je rozděleno do pěti knih (po cca 400 stranách) a obsahuje dějiny Anglie, církve a politického vývoje od dob [[Julius Caesar|Iulia Caesara]] až do svéhodata, kdy bylo vznikuzkompletováno ([[731]]). Prvních 21 kapitol popisuje období před příchodem [[Augustin z Canterbury|Augustina z Canterbury]]. V této části Beda využívá starších pramenů – [[Orosius|Orosia]], svatého [[Gildas]]e, [[Prosper z Aquitánie|Prospera z Aquitánie]], listů [[Řehoř I. Veliký|Řehoře Velikého]] a dalších [[legenda|legend]] a [[tradice|tradic]].
 
Podkladem pro popis období po roce [[596]] jsou prameny, které Beda shromažďoval po celé [[Evropa|Evropě]], a ústní výpovědi, jejichž pravdivost se snažil podrobovat kritickému zhodnocení. Podobně jako jiná dějepisná díla této doby nesplňuje pochopitelně ani ''Historia'' moderní [[historiografie|historiografické]] nároky na objektivitu, když zachází stejným způsobem s fakty, legendami a dalšími literárními žánry. Beda například velmi volně nakládá s fiktivními výroky osob, jež nebyly jeho současníky.