Wikipedie

Bohumil Vít Tajovský: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
rozšiření na základě portrétu ČRo, soudní proces a opravy drobnosti
Řádek 1:
'''Bohumil Vít Tajovský''' ([[3. březen|3. března]] [[1912]], [[Klanečná]] u [[Havlíčkův brodBrod|Havlíčkova Brodu]] - [[11. prosinec|11. prosince]] [[1999]], [[Želiv]]) byl [[Katolictví|katolický]] [[kněz]], [[opat]] [[Želivský klášter|Želivského kláštera]] a oběť [[Komunismus|komunismu]].
 
 
== Biografie ==
[[Image:Krásná Hora, Vít Bohumil Tajovský.jpg|right|thumb|Pamětní deska opatovi Tajovskému v kostele sv. Jana Křtitele v [[Krásná Hora|Krásné Hoře]]]]
Bohumil Vít Tajovský, rodák z Klanečné u Havlíčkova Brodu, se narodil jako nejmladší ze čtyř bratrů 3. března 1912, je bratrancem opata [[Jan Anastáz Opasek|Anastáze Opaska]]. Pokřtěn byl v kostele sv. Jana Křtitele v [[Krásná Hora|Krásné Hoře]], kde mu byla zbudována pamětní deska.<ref>web obceobec Krásná Hora: [http://www.krasnahora.cz/vismo/galerie3.asp?id_org=7348&id_fotopary=1082&p1=3183 pamětní deska opata Víta Tajovského]</ref> Dětství prožil za [[první světová válka|první světové války]]. Jeho otec povoláním panský krejčí byl ve válce a vrátil se až v roce [[1919]] z ruského zajetí. Do obecné školy chodil do obce [[Poděbaby]]., Vv letech 1923-1931 studoval gymnázium v [[Německý Brod|Německém Brodě]]. Maturoval v roce [[1931]] a rozhodoval se mezi studiem [[botanika|botaniky]] a [[teologie]]. Rozhodl se pro teologickou fakultu a nastoupil do semináře v [[Hradec Králové|Hradci Králové]].
 
V roce [[1934]] se stal členem řádu [[Řád premonstrátských řeholních kanovníků|premonstrátů]] a v roce [[1937]] byl vysvěcen na kněze. OdPo téhož rokuvysvěcení pracoval jako archivářzahradník a knihovník Želivského kláštera. OdJeho původním záměrem bylo pokračovat ve studiu teologickým licenciátem, navštívit kláštery v zahraničí a zdokonalit francouzštinu; ten však přerušila válka. Po složení pedagogických zkoušek vyučoval od roku [[1942]] vyučoval na gymnáziu v [[Humpolec|Humpolci]] [[latina|latinu]], [[Filosofie|filozofii]], [[dějepis]] a [[náboženství]]., Vmezi rocejeho žáky patřil i [[1948Jan Zábrana]]. Po celou válku byl zvolenzároveň ave jmenovánvolném opatemčase Želivskéhoangažován kláštera.jako režisér ochotnického divadla pod záštitou [[1949Orel (spolek)|Orla]], vyšetřovalneboť okolnostijeho [[Číhošťskýsnahou zázrak|číhošťskéhobylo zázrakuvytvořit z kláštera otevřené místo.<ref name="rozhlas">Jan Sedmidubský, Eduard Burget: [http://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/_audio/00655022.mp3 Bohumil Vít Tajovský]], opat želivského kláštera in Portréty, Český rozhlas 6, 23. březen 2008</ref>
 
Po válce zastupuje opata Vavrouška, který již uvažuje odejít na odpočinek. Zúčastnil se proto místo opata v roce 1947 setkání generální kapituly řádu v Římě. Po návratu z Říma byl 7. ledna [[1948]] ve věku 36 let zvolen klášterní komunitou opatem Želivského kláštera. Protože se mniši obávaly vměšování komunistů do voleb, porušili tehdy platný předpis z dob Rakouska-Uherska, který nařizoval volbu ohlásit a umožnit přítomnost zástupce státu. Nahlásili až výsledek volby což jim nikdo nerozporoval a kuriózně dostal opat Tajovský blahopřejný dopis od Klementa Gottwalda.<ref name="rozhlas" />
V lednu [[1950]] byl zatčen a v dubnu neprávem odsouzen za „velezradu, vyzvědačství a organizování ozbrojeného převratu“. Byl jednou z prvních obětí represí komunistických orgánů vůči [[církev|církvi]].
Odsouzen byl na 20 let těžkého vězení a byl vězněn na Pankráci, ve [[Valdice|Valdicích]], [[Věznice Mírov|Mírově]] a [[Věznice Leopoldov|Leopoldově]]. V žaláři strávil celkem 11 a půl roku. V roce [[1960]] byl propuštěn na amnestii. Po propuštění nesměl vykonávat kněžské povolání ani žádnou veřejnou funkci. Žil v Havlíčkově Brodě a až do odchodu do penze mohl pracovat pouze jako nekvalifikovaný dělník. Celých 21 let byl neustále sledován [[Státní bezpečnost|státní bezpečností]]. Po [[Listopad 1989|listopadu 1989]] se jako opat vrátil do Želivského kláštera. V prosinci [[1999]] v Želivském klášteře zemřel.▼
 
Ale již 24. února 1948 byl označen ten den založeným [[Akční výbor|akčním výborem]] v Humpolci za "nepřítele lidu" v pořadí na 2. místě po Jiřině Zábranové (matce Jana Zábrany). Následně mu bylo zakázáno vyučovat na gymnáziu. Po události [[Číhošťský zázrak|číhošťského zázraku]] navštívil Tajovský v lednu [[1949]] faráře [[Josef Toufar|Josefa Toufara]], aby věc prověřil a informoval biskupa.<ref>Leo Švančara, Eva Šinkovská: [http://www.regionalist.cz/cihost/index1.htm#name02 Číhošťský zázrak] in Regionalist, 2007</ref> Dva dny po zatčení Josefa Toufara dne 30. ledna [[1950]] byl Tajovský zatčen v klášteře, který byl následně obsazen příslušníky StB, kteří do něj podstrčili zbraně.
Roku [[1993]] obdržel [[Doctor honoris causa|čestný doktorát]] teologie na řádové univerzitě St. Norbert College v De Pere v USA,<ref>Frantál Zdeněk: ''[http://www.obeczeliv.cz/soubory/19627/%C5%BDelivsk%C3%A9%20ozv%C4%9Bny%20%C4%8D_1_2002.doc?p1=27043 Člověk musí hořeti]'' in Želivské ozvěny, roč. 3, č. 1, březen 2002</ref><ref>Gabriela Hánečková: ''[http://tisk.cirkev.cz/z-domova/clovek-musi-horeti-opat-vit-tajovsky.html Člověk musí hořeti - opat Vít Tajovský]'', 10. 11. 2004</ref> roku [[1996]] byl opatu Tajovskému za jeho celoživotní postoje udělen [[řád Tomáše Garrigua Masaryka]].▼
 
Po dvou týdnech vyšetřovací vazby byl Tajovský odsouzen v dubnu 1950 ve [[vykonstruovaný proces|vykonstruovaném procesu]] v kauze „Čihošťský zázrak“ za „velezradu, vyzvědačství a organizování ozbrojeného převratu“.
 
Společně s ním byli [[Jan Ivan Mastiliak]] (redemptorista), [[Augustin Machalka]] (opat kláštera v Nové Říši), [[František Šilhan]] (provinciál Jezuitů), [[Silvestr Braito]] (dominikán), [[Adolf Kajpr]] (jezuita), [[František Mikulášek]] (jezuita), [[Jan Blesík]] (redemptorista), [[Jan Evangelista Urban]] (františkán), [[Stanislav Barták]] (premonstrát) jedni z prvních obětí represí komunistických orgánů spojených s justicí vůči [[církev|církvi]]; jejich prokurátory byli Karel Čížek, Josef Urválek a [[Ludmila Brožová-Polednová|Ludmila Brožová]].<ref>[[František Mikloško]]: [http://www.impulzrevue.sk/article.php?331 Čas chmúrny ako ďas] in Impulz 3/2008</ref>
 
Po ukončení procesu dal Rudolf Stránský pokyn k započetí celostátní [[Akce K]], která měla zlikvidovat kláštery a řeholníky internovat.<ref>Tomáš Vlček: [http://www.totalita.cz/cirkev/cir_04.php příprava akce "K"] in Totalita.cz</ref>
 
▲Odsouzen byl na 20 let těžkého vězení a byl vězněn na [[Věznice Pankrác|Pankráci]], ve [[Věznice Valdice|Valdicích]], [[Věznice Mírov|Mírově]] a [[Věznice Leopoldov|Leopoldově]]. V žaláři strávil celkem 11 a půl roku., Vv roce [[1960]] byl propuštěn na amnestii. Po propuštění nesmělžil v Havlíčkově Brodě, celých 21 let byl neustále sledován [[Státní bezpečnost|státní bezpečností]]. Nesměl vykonávat kněžské povolání ani žádnou veřejnou funkci. Žil v Havlíčkově Brodě a, až do odchodu do penze mohlmusel pracovat pouzejen jako nekvalifikovanýlesní dělník, topič, archivář. CelýchV 21roce let1968 získal bylkrátce neustálestátní sledovánsouhlas [[Státnía bezpečnost|státnímohl bezpečností]]působit jako pomocný duchovní v Želivě. PoStal se okresním předsedou [[ListopadKlub 1989231|listopadu 1989K231]] sea jakoproto opatopět vrátilpřišel domožnost Želivskéhoduchovní klášteraslužby. V prosinciroce [[1999]]1971 vodešel Želivskémdo klášteřeinvalidního zemřeldůchodu.
 
Až v roce 1993 se se svou komunitou vrátil do Želivského kláštera, kde doposud sídlila psychiatrická léčebna.
 
▲Roku [[1993]] obdržel [[Doctor honoris causa|čestný doktorát]] teologie na řádové univerzitě St. Norbert College v De Pere v USA,<ref>Frantál Zdeněk: ''[http://www.obeczeliv.cz/soubory/19627/%C5%BDelivsk%C3%A9%20ozv%C4%9Bny%20%C4%8D_1_2002.doc?p1=27043 Člověk musí hořeti]'' in Želivské ozvěny, roč. 3, č. 1, březen 2002</ref><ref>Gabriela Hánečková: ''[http://tisk.cirkev.cz/z-domova/clovek-musi-horeti-opat-vit-tajovsky.html Člověk musí hořeti - opat Vít Tajovský]'', 10. 11. 2004</ref> roku [[1996]] byl opatu Tajovskému za jeho celoživotní postoje udělen [[řád Tomáše Garrigua Masaryka]]. V prosinci [[1999]] ve svém domovském Želivském klášteře umírá.
 
==Dílo==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Bohumil_Vít_Tajovský“