V rámci dějin [[AntickýŘímská Římříše|antického Říma]] se pojem uzurpátor užívá pro aspiranty římského trůnu, kteří ve svých snahách neuspěli - byli poraženi, zavražděni, rezignovali atd. Protože však jako uzurpátoři začínali i mnozí "legální" císaři (např. [[Decius]] či Licinius [[Valerianus]]), hraje při rozhodování, kdy jde o uzurpaci a kdy nikoli, hlavní roli otázka uznání. Jen ten, kdo byl uznán v celé říši (nebo v její podstatné části), se pokládá za legálního císaře, bez ohledu na to, jak svou moc získal (např. jako uzurpátor proti jinému "legálnímu" císaři).
Sami Římané označovali uzurpátory termínem ''tyrannus'', který dnes působí zavádějícím dojmem - také z tohoto důvodu je vhodnějším výrazem uzurpátor.
