James Clark Ross: Porovnání verzí

'''James Clark Ross''' ([[15. duben|15. dubna]] [[1800]] – [[3. duben|3. dubna]] [[1862]]) byl [[Spojené království|britský]] námořní důstojník a průzkumník, který prozkoumal velkou část [[Antarktida|Antarktidy]].

 

 

James se narodil 15. dubna 1800 v [[Londýn]]ě. K námořnictvu nastoupil už ve dvenácti letech a od mládí doprovázel [[William Edward Parry|Williama Parryho]] a svého strýce [[John Ross|Johna Rosse]] na jejich výpravách, hledajících opět „průjezd“ z Baffinova moře do Tichého oceánu. Tito arktičtí badatelé sice průjezd nenalezli (podařilo se to až počátkem 50. let [[19. století]] Robertu J. Le Mesurier Mac Cluremu při hledání pohřešované Franklinovy expedice), ale zato podrobně prozkoumali dostupná pobřeží Severní Ameriky. Na jedné z těchto výprav objevil James Clarke Ross roku [[1831]] severní [[magnetický pól]]. Když koncem 30. let organizovala londýnská [[Královská společnost]] na Humboldtův a Gaussův podnět expedici, která měla studovat zemský [[magnetismus]] a lokalizovat jižní magnetický pól, nenalezla do jejího čela vhodnější a způsobilejší osobu, než byl právě [[kapitán]] Ross.

 

 

[[Image:Erebus and terror 1840.jpg|thumb|Lodi Erebus a Terror]]

Počátkem ledna [[1841]] se v moři jižně od [[Nový Zéland|Nového Zélandu]] začal stále častěji objevovat plující led. Ross však nebyl, pokud šlo o plavbu v podobných podmínkách, žádným nováčkem. Veplul přímo do ledové tříště a štěstí mu přálo. Ukázalo se, že led je průjezdný mnohem lépe, než se z dálky zdálo. Po 120 mílích opatrného manévrování mezi krami dosáhly lodi opět volného [[moře]].

 

 

Dne 11. ledna spatřily hlídky na obzoru vysokou zasněženou horu a následujícího dne přistál Ross u jednoho z pobřežních [[ostrov]]ů. Odtud pokračovaly Erebus a Terror dále k jihu podél hornatého pobřeží, nazvaného na počest královny Viktoriinou zemí. Koncem ledna se v dáli vynořily dva vysoké sopečné kužele; činná sopka, nad níž se válely chuchvalce dýmu, byla nazvána Erebus, její družka Terror. (Teprve po šedesáti letech zjistil polární badatel [[Robert Scott]], že obě sopky nejsou na pevnině, nýbrž na ostrově, který pokřtil Rossovým jménem.)

Na zpáteční cestě stíhala jeho lodi zloba živlů. [[Vichřice]] je hnala mezi ledovou tříští i horami a těžké vlny se přelévaly přes palubu. Po mnoha útrapách, kdy z obou plavidel zůstaly téměř jen vraky, dopluly konečně na [[Falklandské ostrovy]]. Rossova trasa se později stala pro mnohé výpravy hlavní přístupovou cestou k antarktickému pobřeží.

 

 

James Clark Ross se vrátil do Anglie roku [[1843]] a vydal zajímavé vylíčení svých zážitků a zkušeností v knize ''Objevné a výzkumné cesty v jižních a antarktických mořích''. Jeho lodi zmizely za nešťastné výpravy Johna Franklina k severnímu pólu. Ross sám zemřel roku 1862 jako [[admirál]]. Až do své smrti pochyboval o tom, že jednotlivé pruhy objevené „souše“ vytvářejí kontinent: Bellingshausenovy, d’Urvillovy i vlastní objevy považoval vždy jen za velké ostrovy. Byl natolik silnou vědeckou autoritou, že mnozí zeměpisci ještě dlouho zakreslovali kolem jižního pólu jen ostrovy a neodvažovali se jednotlivé objevené úseky spojit v jeden celek.