Bitva u Zvole: Porovnání verzí

<br />Ze Zábřeha měla výprava namířeno již přímo k Olomouci. Zdeněk Kostka však pro pokračování výpravy stál před dilematem. Mohl volit ze dvou variant pokračování cesty podél řeky [[Morava (řeka)|Moravy]] a obě byly nebezpečné. Pokud by volil cestu po levém břehu, musela by se u vsi Leština výprava složitě přebrodit nebezpečně rozvodněnou řeku Moravu a dále se probíjet územím drženým a ovládaným úsovským pánem Karlem z Vlašimi, přívržencem krále Matyáše. Z těchto důvodů padlo Zdeňkem Kostkou rozhodnutí pro postup po pravém širším a schůdnějším břehu řeky, i když zde číhalo trojí nebezpečí. První překážkou byla tvrz v [[Rájec (tvrz)|Rájci]], tehdy v držení a pod velením biskupského mana Jana Rájeckého z Mírova. Dalším problémem a překážkou byla poměrně pevná a dobře vyzbrojená tvrz ve [[Zvole (tvrz)|Zvoli]]. Této posádce velel další biskupský man - rytíř Zikmund ze Zvole. A třetí a také největší komplikací bylo v cestě stojící biskupské město [[Mohelnice]]. Dobře opevněné a pod ochranou blízkého a taktéž silně opevněného hradu [[Mírov (hrad)|Mírova]] s poměrně početnou dobře vyzbrojeno a vycvičenou posádkou. Tito všichni byli přívrženci krále Matyáše. Přes tato rizika se České vojsko vydalo cestou po pravém břehu Moravy, neboť Zdeněk Kostka předpokládal a očekával, že mu v ústrety přijede na pomoc posádka z jeho Bouzova. Ke zpevnění obrany a posílení mužstva vyslala mírovská posádka značný počet vojska na tvrze v Rájci a ve Zvoli. Rájecká posádka však neprovokovala a nevyvolávala střety a volně ponechala české vojsko bez napadení projít. Před Zvolí se Zdeněk Kostka rozhodl tuto obejít a vyhnout se tak dalšímu možnému konfliktu. Výprava tedy odbočila vpravo po tzv. „staré cestě“. Zde se však střetla s překážkou - hluboký úvoz cesty nad vsí byl zatarasen zásekem. Postupovat bylo nemožné, neboť z obou stran cesty byly připraveny protivníkovy zálohy. Nebylo proto jiného řešení, než se vrátit před osadu Zvoli, vybudovat tam ležení, tábor opevnit z vozové hradby a vyčkat příhodné situace a momentu překvapení při prudkém výpadu. Při setmění se snažila lehká uherská jízda několikrát atakovat tábor, avšak bez většího efektu a škod na české straně.▼

<br />Jelikož celý rok 1468 byl poměrně deštivý a zvláště pak podzim, bylo ležení rozložené na bahnité rozbředlé půdě velmi nevhodné. Velení se proto rozhodlo přemístit tábor na sušší místo. Při tomto manévru a pokusu přemísťování provedly uherské setniny nájezdy na ohrady, ale opět bez valných škod. ▼

<br />Pohroma a katastrofa v podobě úplné porážky českého vojska se však dostavila velmi záhy. Od Olomouce přitáhl ke Zvoli dne 30. září s hlavním uherským vojem čítajícím bezmála 9000 mužů František z Háje a český tábor v noci přepadl. Hlavní bitva se odehrála 1. října. České vojsko mělo jedinou cestu k ústupu směrem na Zábřeh. Z rájecké tvrze provedla výpad na ustupující vojsko silná posádka a české vojsko se dostalo do obklíčení a v nastalé kruté bitvě české vojsko podlehlo. Údaje o počtu celkových ztrát se značně rozcházejí. V kronikách se uvádí na české straně až 600 usmrcených mečem a kopím a dále několik set utopených v Moravské Sázavě. Malá část vojska se probila zpět za hradby Zábřeha. Zde byl těžce raněn (údajně Janem z Vrbna) velitel Poděbradova vojska Zdeněk Kostka z Postupic a ještě týž den večer umírá na Tunklově sídle v Zábřeze.▼

<br />Po smrti krále Jiřího z Poděbrad dal podle všeho Matyáš Korvín vypálit kromě jiných i hrad Brníčko a bývalý spojenec Poděbradův Jiří st. Tunkl se raději přiklonil na jeho stranu. Jako hejtman se dokonce v roce 1474 zúčastnil bitvy u Ivanovic ve Slezsku, tentokrát na straně Matyášově. Byl sice poražen, ale udobřený král Matyáš se přimluvil, aby moravští páni přijali Jiřího Tunkla a jeho potomky do panského stavu. Stalo se tak až v roce 1480, v době kdy umírá Jiřího bratr Jan Tunkl z Brníčka.▼