Rolls-Royce Nene: Porovnání verzí

'''Rolls-Royce Nene''' byl [[Spojené království|britský]] [[proudový motor]] s odstředivým (radiálním) kompresorem ze 40. let 20. století. Nene, nesoucí označení '''RB.41''', byl už třetím sériově vyráběným proudovým motorem firmy [[Rolls-Royce]]. Motor, který nenašel velkého uplatnění u britských konstrukcí byl vyráběn licenčně v USA, Kanadě a Austrálii a bez licence ve velkých sériích v Sovětském svazu, kde poháněl mimo jiné slavný stíhací letoun MiG-15<!-- a jeho nástupce MiG-17-->.

 

Vývoj motoru Rolls-Royce Nene probíhal neobyčejně hektickým tempem a trval pouhých pět měsíců. Motor byl poprvé spuštěn [[27. říjen|27. října]] [[1944 v letectví|1944]]. Konstrukce Nene byla založena na koncepci proudových motorů, tak jak ji vytvořil jejich vynálezce [[Frank Whittle]].

 

V samotné Velké Británii se tedy Rolls-Royce Nene příliš nerozšířil a byl rychle nahrazen modernějším typem [[Rolls-Royce Avon]]. V britských letounech se uplatnil jen v případě typů [[Hawker Sea Hawk]] a [[Supermarine Attacker]]. Nene poháněl i historicky první civilní dopravní letoun, který vznikl úpravou pístového typu [[Vickers VC.1 Viking]]. Upravený proudový Viking poprvé vzlétl [[6. duben|6. dubna]] [[1948 v letectví|1948]].

 

Americký výrobce leteckých motorů, společnost [[Pratt & Whitney]], zakoupil licenci na výrobu motoru Rolls-Royce Nene, které byly vyráběny pod označením '''Pratt & Whitney J42'''. Nene byl použit u řady palubních letounů prvních generací, především u [[Stíhací letoun|stíhacího letounu]] [[Grumman F9F Panther]]. <!--===Sovětské kopie===

[[Sovětský svaz]] obdržel v roce 1946, na základě rozhodnutí britského premiéra [[Clement Atlee|Clementa Attleeho]], od Velké Británie 25 kusů motorů Rolls-Royce Nene jako projev dobré vůle a vzájemné důvěry. Motory byly v SSSR převezeny do podniků V. J. Klimova, kde se Sovětům nedařilo vylepšit konstrukci vlastních motorů, založených na kořisti z dobytého Německa tak, aby byly použitelné v praxi. Inženýři motory Nene pečlivě prozkoumaly a na jejich základě byly ve velkých sériích vyráběny jejich kopie Klimov RD-45 a [[Klimov VK-1]], které poháněly řadu soudobých ruských letounů včetně stíhacích typů [[MiG-15]], [[MiG-17]] a bombardérů [[Iljušin Il-28]]. Licenci na výrobu těchto kopií získala řada dalších zemí, z nichž první bylo [[Československo]].-->

 

V licenci byl Nene vyráběn v [[Austrálie|Austrálii]], protože je používaly letouny [[de Havilland Vampire]] RAAF ([[Royal Australian Air Force|Australského královského letectva]]). [[Kanada|Kanadský]] výrobce motorů ''Orenda'' stavěl licenční motory Nene pro kanadské letouny [[Canadair T-33]].