Richard Teltscher: Porovnání verzí

Dr. Teltscher pocházel z jedné z nejstarších a nejvýznamnějších mikulovských [[Židé|židovských]] rodin. Jeho děd Leopold (* [[1815]]) založil v Mikulově obchod s [[víno|vínem]]. Firma, jež od roku [[1875]] nesla název Teltscher & Glattauer, se zásluhou jeho syna a Richardova otce Bernharda [[1855]] až [[1812]] a jeho potomků rozrostla po roce [[1912]] v největší vinařský podnik na [[Morava|Moravě]] a druhý největší v meziválečném [[Československo|Československu]]. <ref name="Program"> Program. ''Vysoké tamaryšky aneb Osmnáct požehnání, též Devatero sloupů opěrných.'' Brno: Musia umělecká agentura, 2008. 27 s.</ref><br />

Dr. Teltscher se od mládí věnoval politické, sociální, mecenášské a kulturní činnosti. Za [[První světová válka|1. světové války]] se podílel na založení Rakouského spolku pro péči o židovské uprchlíky z Haliče a Bukoviny. <ref name="Nezhodová423">Nezhodová, Soňa. ''Židovský Mikulov''. 1. vyd. Brno: Matice moravská, 2006. 423 s. ISBN 80-86488-28-4</ref> V období [[První republika|1. republiky]] působil jako důvěrník [[Židovská strana v Republice československé|Židovské strany]] pro jižní Moravu. <br />

[[Mikulov]] býval po staletí kulturním centrem moravských Židů, neboť zde sídlil moravský zemský rabinát. <ref > Pařík, Arno. Krátký život muzea. Roš Chodeš, 29. září 2008, roč. 70., čís. 9, s. 14-15. ISSN 121074 68</ref> Snahou dr. Richarda Teltschera bylo jednak pozdvihnout jeho význam, který začal po polovině [[19. století]] upadat, zejména však zachránit mizející historické a umělecké památky a dokumentovat kulturu téměř sedmisetletého židovského osídlení regionu. Přispěly k tomu mimo jiné i katastrofální požáry židovské čtvrti v letech [[1924]] a [[1926]] a zostřující se nepřátelství vůči Židům v důsledku rostoucího vlivu [[nacismus|nacistické]] ideologie. Nabízí se zde i jistá analogie se založením Židovského muzea v [[Praha|Praze]] v roce [[1906]]. <ref name="Nezhodová423"/><br />

Dr. Teltscher již v přípravném období pochopil, že má-li být muzeum vskutku životaschopnou institucí, je třeba, aby mapovalo židovské dějiny a kulturu nejen v Mikulově, ale na celé [[Morava|Moravě]]. <ref name="Program"/> <ref name="Nezhodová423"/> Zpočátku musel bojovat s nepochopením řady jedinců a institucí mimo Mikulov, jejichž hlavními argumenty byly odlehlost Mikulova od centra dění a nedostatek řádně kvalifikovaných odborníků, kteří by mohli vést muzeum a archiv. <ref name="Nezhodová423"/><br />

Základ muzejních sbírek tvořil majetek mikulovské náboženské obce a pohřebního bratrstva [[Chevra kadiša]]. Šlo o vzácné listiny, dokumenty, plány, knihy, stříbrné a zlaté liturgické předměty, některé až ze 17. století, vyšívané textilie, keramiku a předměty denní potřeby. <ref name="Nezhodová423"/> Pro získání dalších sbírkových předmětů z ostatních moravských obcí pořádal Richard Teltscher se svými spolupracovníky, především s archivářem muzea dr. Alfredem Engelem, propagační přednášky v [[Brno|Brně]] a v řadě dalších moravských měst a městeček, a dokonce i ve [[Vídeň|Vídni]].<br />

Po [[Mnichovská dohoda|mnichovském diktátu]] musely být muzejní sbírky urychleně přestěhovány do Brna, aby nepadly do nacistických rukou, což hitlerovci označili za krádež svého majetku. <ref name="Nezhodová423"/>

[[14. březen|14. března]] [[1939]], tedy pouhý den před okupací Brna, uprchl dr. Richard Teltscher do [[Praha|Prahy]] a odtud ilegálně do [[Polsko|Polska]]. Ráno 15. března 1939 vtrhlo do jeho opuštěného brněnského bytu [[gestapo]], zabavilo cenné věci a zapečetilo jej. <ref name="Nezhodová423"/> <br />

JUDr. Richard Teltscher zůstal v britském exilu. Kustod muzea a poslední mikulovský rabín dr. Alfred Willmann zemřel v roce [[1964]] ve Velké Británii. Archivář muzea dr. Alfred Engel zahynul v roce [[1944]] v [[Terezín]]ě. Mikulovský vrchní kantor, pokladník a spolukustod muzea Adolf Hellmann zahynul v roce [[1944]] v [[Osvětim]]i. Jeho dcera Lilly, která pomáhala při transportu sbírek z Brna do Prahy, zemřela roku [[1945]] v [[Bergen Belsen]]u. <ref name="Program"/>