Jízdní vojsko starověku: Porovnání verzí

V pozdní [[doba kamenná|době kamenné]] začaly národy [[Evropa|Evropy]] a [[Asie]] domestikovat zvířata vhodná pro jízdu nebo tažení povozů. Muži jezdili na koních v oblasti severního [[Pontus|Pontu]] již kolem roku [[4000 př. n. l.]]. Zhruba ve stejné době byli v [[Egypt]]ě a [[jihovýchodní Asie|jihovýchodní Asii]] domestikování osli, spolu s baktrijskými velbloudy a v údolí [[Indus|Indu]] byli ochočováni indičtí sloni ( v letech [[2500 př. n. l.|2500]] až [[1750 př. n. l.]]). Z těchto zvířat byli po počátečním období osli používáni téměř výhradně pro dopravu břemen a i velbloudi našli v bitvách pouze omezené využití. Dvěma nejdůležitějšími druhy zvířat používanými vojenskými silami ve starověku byli sloni, zastávající významné bitevní role, a koně. Koně, kteří byli nejdříve používáni k tažení válečných vozů a později k jízde, nejvíce ovlivnili válčení starověku. Největšími jezdeckými národy byli [[Skythové]], [[Peršané]], [[Řekové]], [[Iberové]] a [[Galové]]. Tyto národy vzbuzovali svými jezdeckými silami respekt i obdiv. V tomto období se také objevili předcůdci středověkých rytířů, katafrakté. Pokud jde o slony, ti byli opravdu hrozivou zbraní, i když měli řadu nedostatků.