Verze z 21. 10. 2008, 10:06 editovat Táborák (diskuse \| příspěvky) 1 233 editací m + doplnění titulů v přehledu z díla ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 3. 11. 2008, 11:19 editovat zrušit editaci Milda (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 11 819 editací prozatím odkazy na spisovatele Tobiáše Eliáše a Oldřicha Eliáše, časem by bylo vhodné odstavce o nich vyčlenit do samostatných článků; dávám {{upravit}} Přejít na další porovnání →
Řádek 1: {{Upravit - biografie}} '''Jaromíra Hüttlová''' (* [[11. listopad]]u [[1893]] [[Tábor]] - † 21. října [[1964]] [[Praha]]) byla česká středoškolská profesorka, PhDr., spisovatelka a překladatelka z němčiny a francouzštiny. Autorka knih-románů převážně pro mládež, dcera spisovatele [[Tobiáš Eliáš\|T. E.  Tisovského]], sestra spisovatele JUDr. [[Oldřich Eliáš\|Oldřicha Eliáše]]. ==Mládí a studia== Narodila se v rodině státního úředníka (Zemské finanční ředitelství) Tobiáše Eliáše, matka byla učitelka, přísná katolička s výchovou v klášteře. Jaromíra vyrůstala s bratry Oldřichem a Mojmírem a sestrou. V Táboře začala chodit do školy, pak studovala místní reálné gymnázium a když se Eliášovi odstěhovali (1910) do Prahy, dokončila středoškolské studium maturitou na Akademickém gymnáziu v Praze v roce 1912. Ve studiu pokračovala na Filozofické fakultě pražské německé univerzity – latinu a němčinu; v roce [[1917]] získala doktorát–[[PhDr.]](prací ''Untersuchungen zum Leben der Kaiserin Julia Domna'' - Studie o životě císařovny Julia Domna) a dále studovala oba jazyky na Univerzitě Karlově. Až do svého odchodu do důchodu v roce 1951 působila Jaromíra Hüttlová jako středoškolská profesorka na gymnáziích v Praze. Řádek 72 ⟶ 73: Pod jménem J. Rybková, nebo také Rybková-Hüttlová-po svém druhém sňatku-vydala po roce 1936 několik jazykových příruček a učebnic němčiny, např.: ''Učte s česky /pro německé děti/ (1919); Německy rychle, správně a vesele (1939); Německy rychle v praktických rozhovorech (1940)'' a jiné. Pod různými jmény ( A.Štětková, B.Dubská, J. Svobodová a Dr.J.H.) publikovala (často fejetony) v tisku: Národní politika (v letech 1930-1938), Úhor (1933,1939) a Zora (1936), tento časopis v roce 1936 také redigovala. ==Rodina== '''Otec''' Jaromíry Hüttlové (úředník-finanční kontrolor) '''[[Tobiáš Eliáš]]''' byl znám pod jménem T. E.  Tisovský ( *l919. 1. [[1863]] v [[Tisová (okres Ústí nad Orlicí)\|Tisové]] u [[Vysoké Mýto\|Vysokého Mýta]]- ~~zemřel~~ 23. 3. [[1939]] v [[Sadská\|Sadské]] u [[Nymburk]]u). Absolvent reálky v [[Litomyšl]]i a Českého vysokého učení technického ([[ČVUT]]) v Praze byl zaměstnán na Zemském finančním ředitelství jako kontrolor, později vrchní kontrolní rada a ředitel. Od roku [[1892]] do [[1910]] pracoval na finančním úřadě v [[Tábor\|Táboře]], potom až do penzionování v Praze. Byl literárně činný a jeho tvorba představuje více než padesát položek. Novely: ''Povídky z kraje (1885) a Dědictví po otci (1886)''; pokračoval knihami pro děti: ''Příhody malé myšky (1896), Na panství kmotra Čápa (1897), Čumil a Chytrouš (1900), V družině generála Deweta (1901); Podivuhodná cesta nezbedy Petra (1911), Lidka Maříková, filosofka (917)'' a jinými. Dále napsal vzdělávací knihu ''Vilém Tell (1910)'' a romány pro dospělé: např. ''Manželstvo na samotě (1908), Vzpoura (1909), Plíživé kroky (1925)''. Vilímkovo nakladatelství vydalo v 1919 -1925 jeho sebrané spisy (celkem 11 sv.); pod jménem dr.Jaromír Hvězda přeložil román V.Heimburkové: ''Ze života mé staré přítelkyně (1895).'' Napsal publikaci ''Co jest grafologie''; vzpomínkovou prózu s názvem ''Alois Jirásek, jaký byl.'' Pro Tisovského byl [[Alois Jirásek]] na studiích v Litomyšli učitelem a trvalým literárním vzorem a později i přítelem.V roce 1923 byl T.E.Tisovský jmenován čestným občanem tisovské obce; zemřel 23. března 1939 v Sadské a je zde též pohřben, v dubnu 2008 mu byl u rodného domu čp.46 v Tisové odhalen pamětní kámen.. Také '''mladší bratr''' Jaromíry Hüttlové je táborský rodák - '''[[Oldřich Eliáš]]''' (24. září [[1895]]). Po studiu práv nastoupil JUDr. Eliáš jako úředník Nejvyššího finančního kontrolního úřadu v Praze, později zde byl vrchním radou. Od mládí se zajímal a studoval [[kabala\|kabbalu]] v širokých souvislostech dějin židovského národa a [[mysticismus\|mysticismu]]; sbíral čarodějnické literatury. Při studiu navštěvoval přednášky o [[asyrologie\|asyrologii]] a egyptologii a studoval [[hebrejština\|hebrejštinu]], věnoval se i spiritismu a chiromantii (''věštění ze znaků a čar na rukách, čtení z dlaně''). Byl činný ve Společnosti pro psychická studia, působil a přednášel ve spolku Universalia. Jako jeden z mála českých [[hermetismus\|hermetiků]] ovládal starou hebrejštinu a byl schopen číst kabbalistické spisy v originále, byl znalcem židovské kultury. Dr.Oldřich Eliáš je autor zejména [[okultní věda\|okultních]] spisů. Monografie o [[Golem]]ovi z roku [[1924]] je považována za nejlepší, co bylo ve světové literatuře k problematice magicky oživených soch publikováno. Hodně publikoval časopisecky (např. ve Zmatlíkově pražské Revui šťastných lidí), redigoval časopis ''Stopy duše.'' Za [[Protektorát Čechy a Morava\|německé okupace]] byl dr. Eliáš zatčen, po krátkém věznění na Pankráci byl převezen do koncentračního tábora v [[Osvětim]]i, kde 8. listopadu [[1941]] zemřel, stejně jako '''bratr Mojmír''', který byl také [[gestapo\|gestapem]] zatčen.

Jaromíra Hüttlová: Porovnání verzí