Jízdní vojsko starověku: Porovnání verzí

 

Během vlády krále [[Salmanassar III.|Salmanassara III.]] ([[858 př. n. l.|858]]-[[824 př. n. l.]]), byli někteří koně vybaveni velkým jezdecký suknem. Za panování [[Tiglatpilesar III.|Tiglat - Pilesara III.]] ([[744př. n. l.|744]]-[[727 př. n. l.]]), jezdili jezdci stále ve dvojicích a seděli na koních bez sedla a naboso. Posed byl však přirozenější a jezdec seděl těsně za kohoutkem koně. Jezdci také používali hrudní články a [[kopí]], což každému muži umožňovalo držet své vlastní otěže levou rukou. V době vlády krále [[Aššurbanipal]]a ([[648 př. n. l.|684]]-[[631 př. n. l.|631? př. n. l.]]) se začali objevovat lučištníci na koních vyzbrojeni kopími, kteří byli obuti a měli na sobě [[kamaše]]. Tito jezdci ovládali koně jednou otěží se smyčkou zatíženou střapcem, což umožňovalo jezdci pustit otěže, střílet z luku a kůň přitom stále cítil, že je ovládán. [[Kůň]] byl v té době chráněn těžkým látkovým přehozem.<ref name="hroch25">{{citace knihy | jméno=Simon | příjmení=Anglim | titul= Bojové techniky starověkého světa|vydavatel=Deus | místo= Praha | rok=2006 | jazyk = |strany= 80,126 |}}</ref>

[[Skythové]] byli kočovnými stepními lukostřelci. Nejsou známi jako první, protože před nimi zde byli ještě [[Kimmeriové]], kteří stáli za první invazí stepních kočovných [[kmen]]ů na Blízký Východ v osmém století př. n. l. Kimmeriové přešli [[Kavkaz]] a rozvrátili říše celé [[Anatolie]], než se je podařilo zničit. Soudě podle nálezů jejich charakteristických udidel a postrojů, se další Kimmeriové patrně rozptýlili do Evropy podél [[Dunaj]]e do Švýcarska, jižní [[Francie]] a dokonce i do [[Británie]]. Národem, který je zlikvidoval v oblasti severního Pontu byli Skythové, kteří je následovali do oblastí [[Střední Východ|Středního Východu]], kde hráli významnou roli při zničení Asyrské říše. Skythští králové a šlechta jsou zobrazováni v bohatě zdobeném šupinovém brnění s bronzovými nebo ocelovými přilbami, často [[Starověké Řecko|řeckého]] původu, nebo řeckými vzory ovlivněnými. Jejich hřebci byli v kohoutku vysocí 144-150 centimetrů.<ref name="hroch25">{{citace knihy | jméno=Simon | příjmení=Anglim | titul= Bojové techniky starověkého světa|vydavatel=Deus | místo= Praha | rok=2006 | jazyk = |strany= 80,81,82,83,126 |}}</ref> Tito koně, obvykle bez brnění, byli relativně vzácní. Obvyklým jízdním zvířetem byl spíše poník, vysoký okolo 140 [[centimetr]]ů se silným krkem, hlavou a plecemi, ale s drobnou zadní částí a nohama.

[[Image:PazyrikHorseman.JPG|thumb|left|Skythský jezdec]]