Rousseauovo pojetí demokracie: Porovnání verzí

*Společnosti neznají přepych. <ref>Rousseau, J.-J. (1989): Rozpravy. Praha: Svoboda, s. 274.</ref>

Rousseau odlišuje v teorii republikanismu '''vládu''' (moc výkonnou) a '''zákonodárství'''. Legislativec definuje obecná pravidla, které musí dodržovat všichni členové společnosti. Vláda má ve svých rukou správu [[stát]]u a koná konkrétní rozhodnutí, která se dotýkají občanů. <ref>Rousseau, J.-J. (1949): O společenské smlouvě. Praha. V. Linhart, s. 111.</ref> Demokracie je podle myslitele ústavní formou, v níž výkonnou moc (či „knížete“, jak také píše) tvoří lid.

Ti jedinci, kteří podepsali společenskou smlouvu, a nikdo jiný, konstituují '''lid'''. Ten vytváří jednotu na bázi svého společného zájmu. Z toho lze vyvodit, že obecná pravidla - zákony, jsou předmětem obecné vůle, tedy jsou vůlí lidu jako celku, který je '''suverénem'''. <ref>Dtto, s. 228.</ref>Právě tento bod hovořící o suverenitě lidu je hlavním stavebním kamenem Rousseauovské filosofie státu. Vůle jednotlivce nemůže být neustále totožná s vůlí obecnou. Stejně jako jednotlivec nemůže svou vůli delegovat na jiného příslušníka lidu (druhý totiž nebude vždy prosazovat jeho vůli), tak i lid jako suverén nemůže předat svou vůli.

To je podstata ''přímé teorie demokracie'', v níž lid je suverénem a jediným zákonodárcem. Protože dává vzniku zákonům a vytváří obecnou vůli, nemá právo na vládnutí. Vládnout totiž představuje vykonávat konkrétní rozhodnutí, která se liší od obecné vůle. Pokud by lid uchopil i vládu obce, pak se setře rozdíl mezi obecným a jednotlivým. Úkolem lidu tak je zvolit si ze svého středu vládce. <ref>Rousseau, J.-J. (1949): O společenské smlouvě. Praha. V. Linhart, s. 110-111.</ref> Ten pak musí dodržovat zákony, které předtím schválil lid. Stát, v němž vládce jedná v souladu se zákony, nazývá Rousseau '''republikou'''. <ref>Rousseau, J.-J. (1989): Rozpravy. Praha: Svoboda, s. 247.</ref> Republikou je tedy každý stát, v němž vláda respektuje suverenitu lidu a obecnou vůli. Může se jí stát jak [[demokracie]], tak i [[aristokracie]] nebo [[monarchie]]. Výběr formy vlády je odvislý od specifických podmínek, především od velikosti státu. Demokracie je nejvhodnější v malých státech, pro středně veliké státy je nejlepší aristokracie a pro ty největší pak monarchie. V monarchických formách se může lid rozhodnout ustavit dědičnou vládu. <ref>Rousseau, J.-J. (1949): O společenské smlouvě. Praha. V. Linhart, s. 114.</ref>

#'''Demokracie jako suverenita lidu.''' V tomto smyslu nehovoří přímo o termínu demokracie, ale používá jako nejbližšího ekvivalentu - pojem republika. Platí podmínka, že jakékoli legitimní politické zřízení je založeno na souhlasu lidu. <ref>Cabada. L. - Kubát, M. et al.: ''Úvod do studia politických věd.'' Praha : Eurolex Bohemia s. r. o., 2004, s. 355.</ref>