"'''''Dramma giocoso"''''' nebo "'''''dramma giocoso per musica"''''', v překladu (hudební) [[veselohra]], je jedno z mnohých označení žánru komické [[Opera|opery]] používaných v polovině 18. století.{{chybí zdroj}} Tento termín začal používat v roce 1748 slavný italský dramatik a libretista [[Carlo Goldoni]].{{chybí <brzdroj}} />Charakteristickým prvkem žánru "''dramma giocoso"'' jsou široce vystavěné komické scény na koncích jednotlivých [[dějství]]. Goldoniho libreta se skládala obvykle ze dvou rozsáhlejších dějství s velkými finále a kratšího dějství třetího. Dalším typickým rysem tohoto žánru je také dramatický personál - – šlechtici, měšťané, milovníci, sluhové a služky a podapod. Role na pomezí vážného a komického výrazu se nazývaly "''parti di mezzo carattere"''. <br />Goldoniho libreta zhudebnili např. [[Baldassarre Galuppi]], [[Niccolò Piccinni]] a [[Joseph Haydn]]. Nejznámějšími a dodnes uváděnými operami koncipovanými v duchu tohoto žánru jsou díla [[Wolfgang Amadeus Mozart|Wolfganga Amadea Mozarta]] [[La finta semplice]], [[La finta giardiniera]], [[Figarova svatba]] (ta je označena jako "''comedia per musica"''), [[Don Giovanni]] a [[Cosi fan tutte]].
