Radim Vašinka: Porovnání verzí

{{Urgentně upravit/dne|20080815091544}}

 

Spolu se Zdeňkem Čecháčkem aj. založil v Brně v r.1958 soubor X 59, zaobírající se nekonvenčním inscenováním poezie. S Uhdeho Inzerátem na skřivánka, který režíroval, zvítězila Ikska na Wolkrově Prostějovu v r.1961. Následovala pohostinská vystoupení souboru v Divadle Na zábradlí. V sezoně 1962-63 tam nastupuje i do angažmá. Spoluautor představení Vyšinutá hrdlička ( 1963 ). V 63.odchází z angažmá a dále pracuje jako umělecký vedoucí Vysokoškolského uměleckého souboru Praha, kde zakládá Takzvané divadlo poezie. Jeho inscenace vítězí na národní přehlídce v Prostějově ( Vasko Popa: Poezie, Oldřich Wenzl: A já tak dlouho budu pozorovat hvězdy, dokud zralé hrušky s chutí jísti budu (1964) ). V r.1967 zakládá divadelní klub U Orfea na Malostranském nám.v Praze, typický nejen svým interiérem, ale i osobitě pojednanými inscenacemi, a lidmi, kteří se zde scházeli. Jako režisér uvádí v čs. premiérách Rózewiczovu Kartotéku, skeče P.H.Camiho, Ritsosovu Sonátu měsíčního svitu, Prévertovu hru Roura k rouře pasuje, Obaldiovy aktovky Katovu oběť, Nebožtík a Dusík, Čaj Šárky Smazalové, Brechtova Baala, poezii Egona Bondyho (Zbytky eposu, verše z Velké knihy, Naivitu) a posléze z her, které Bondy pro Orfea napsal i Hru I (Nic jsem tím nemyslel aneb Vrahem je zahradník). Ve všech inscenacích i hraje. Orfeus je r.1971 na zákrok sovětského velvyslanectví zrušen, soubor vyhozen a namísto Orfea zřízen Rubín. Vašinka existuje nadále jako herec na volné noze a jeho soubor živoří na různých štacích jako amatérský spolek: v r. 1973 se uchytí v agitačním středisku ve Švédské ulici (Hřebenky), kde uvede novou inscenaci z Wenzlovy poezie - Rozházené kopretiny ( 3 ceny na Wolkrově Prostějovu 1975 ). Z dalších titulů: Roland Topor: Dítě pana Vavřince ( čs.premiéra, po 3.představení zakázána), Miodrag Pavlovič: Dramolety, Gilbert: Piráti z Penzance. Bez povolení uvádí poezii Egona Bondyho, Jaroslava Seiferta (samizdatový Morový sloup), Jana Skácela (samizdatové vydání Oříšků pro černého papouška aj.) a Bertolta Brechta. Bondyho a Skácela uvádí i ve svém bytě v Krakovské. Na volné noze hraje v Malém komediálním studiu , zájezdové skupině Pražského kult.střed. Po likvidaci Orfea ve Švédské uchytí se krátce na Solidaritě, po dvou měsících následuje opět likvidace a spolek se ocitá na Dobešce: zde další wenzlovská inscenace - Loučení není tak těžké, jak by se zdálo, ale nemám je rád ( cena na WP 1980), Cenu poroty na WP 1982 získal v čs.premiéře uvedený Kozma Prutkov : Ukvapený Turka, v 85.pak i Tajemství vodních květin. Za zmínku stojí i O Lidunce (Svoboda-Plumlovský), Loď bláznů (bří Čapkové + franc.impresionisté), čs.premiéra Serafimovičovy hry Jmeniny v 19. a autorská montáž Citová výchova nad řekou. Od 85. Hraje na Divadelních poutí na Střeleckém ostrově (Othello, O Sněhurce a jednom trpaslíkovi, O Kulfáčkovi, Sůl nad zlato, Historie českých proroctví, Komenský se loučí s vlastí aj., na všech titulech se podílí i autorsky). Po převratu 4 roky hraje ve svém Bytovém divadle ve Zborovské (z nových titulů třeba uvést Bondyho popřevratové verše, doplněné korespondencí a hraným průvodním komentářem - V hospodě seděl, sanktusákovi pivo nedal , nebo Seiferta - Vlčí mák aj.). Po získání prostorů bývalého krytu civilní obrany na Plzeňské hraje a režíruje v Krytovém divadle Orfeus: Vrať mi moje játra, inscenuje poezii L.Kundery, M.Holuba, Dubillardovy Dialogy (českomoravská premiéra), Gogol: Ženiši , Saltykov-Šcedrin: Výhodná svatba, Kadubec, Hoff, Vašinka: Máme doma veverku, má červenou prdelku, Moštěk: To by v tom byl čert, aby zas nikdo nepřišel aj., uvádí Jefferse, Aldingtona, Mikuláška, Sedláka, barokní texty atd.atd. Účinkuje v ČRo, v ČRo 6 po čtyři roky uvádí svůj každotýdenní pořad Nežádoucí texty,ve kterém představil posluchačům přes sto za bolševika perzekuovaných autorů.

Ocenění: Křišťálová růže - nejvyšší ocenění v přednesu poezie a prózy, udělená na Poděbradských dnech poezie v r. 2004