Núbie: Porovnání verzí

Archeologické nálezy naznačují, že neolitická[[neolit]]ická [[populace]] údolí Nilu sem pravděpodobně přišla ze Súdánu stejně jako ze [[Sahara|Sahary]] a po dobu pravěku[[pravěk]]u tvořily všechny tři oblasti okruh s jednotnou kulturou.

Okolo roku 3800 před n. l. vznikla první „núbijská“ kultura označovaná jako skupina A. Existovala současně s městskými státy předdynastického Horního Egypta kultury [[Nakáda]] a byla s ní etnicky i kulturně podobná. Nálezy z Kustulu dokládají, že okolo roku 3300 před n. l. existovalo v oblasti jednotné království, které udržovalo významné obojstranné styky s nakádskou civilizací Horního Egypta, a to jak ve výměně kulturních poznatků, stejnětak jakoi při mísení obyvatelstva. Je možné, že tento útvar ovlivnil sjednocení Egypta a velmi pravděpodobně přispěl do seznamu egyptské [[ikonografie]], například [[Hedžet|bílou korunou]] a [[serech]]em, odznaky pozdějších [[faraon]]ů. V čase přechodu k [[Archaická doba|archaické době]] si Nakáda při své snaze o dobytí a sjednocení Nilského údolí, jak se zdá, podmanila [[Ta-Seti]] (království, ve kterém ležel Kustul) a připojila ho k vznikajícímu egyptskému státu jako první egyptský [[nom]]. Zdá se, že v čase první [[dynastie]] byla oblast skupiny A zcela vylidněna, pravděpodobně v důsledku stěhování lidí na území na západě a jihu. Skupina A začala upadat na začátku 28. století před n. l.

Věří se, že Núbie sloužila jako obchodní prostor mezi Egyptem a tropickou Afrikou už před rokem 3100 před n. l. Egyptští řemeslníci používali [[eben]] a [[slonovina|slonovinu]] z rovníkové[[rovník]]ové [[Afrika|Afriky]] už před tímto datem.

O Núbii se poprvé hovoří v záznamech o obchodní výpravě během [[Stará říše|Staré říše]] z roku 2300 před n. l. Egypťané používali obchodní síť, která vedla z [[Asuán]]u nad prvním Nilským [[Nilské katarakty|kataraktem]], což byla nejjižnější hranice Egypta v tomto období, přes Núbii do tropické Afriky, ze které do jejich říše proudilo [[zlato]], [[kadidlo]], slonovina, ebenové dřevo a exotická zvířata. Núbijci byli rovněž najímáni jako žoldnéži[[žoldnéř]]i pro vojenské výpravy.<ref name="Shaw">Shaw I.: Dějiny starověkého Egypta, BB art, Praha 2003, ISBN 80-7257-975-4</ref> Tento obchod přinesl do Núbie bohatství a stabilitu. V období vlády 6. dynastie byla už Núbie rozdělena na vícero malých království.

O tom, zda skupina C, která se rozvíjela od roku 2240 do roku 2150 před n. l., byla výsledkem dalšího vnitřního vývoje v Núbii nebo vpádu útočníků, se vedou spory. Mezi keramikou skupiny A a C existuje jednoznačná podobnost, což by mohlo ukazovat na obnovení moci vyhnané skupiny A nebo návrat k předchozím formám umění. V této době také došlo k vysychání Sahary, což mohlo způsobit náhlenáhlé nájezdy saharských kočovníků[[kočovník]]ů. Keramika skupiny C je charakteristická rýhováním čarami s bílou výplní a napodobováním povrchu košů.

Do období [[Střední říše]] a 12. dynastie [[faraon]]ů se datují snahy [[Starověký Egypt|Egypta]] o ovládnutí Núbie s cílem získat kontrolu nad obchodní sítí v severní Núbii a přímý přístup k obchodu s jižní Núbií. VýsledkemJako výsledek několika vojenských tažení byla v tomto období Núbie připojena k Egyptu, pro který se stala zprostředkovatelem obchodu s [[Afrika|africkým]] vnitrozemím. Z Núbie Egypt získával [[kožešina|kožešiny]], [[kadidlo]], [[slonovina|slonovinu]], koření, dobytek, kámen, dřevo a [[zlato]]. Egypťané vybudovali síť [[pevnost (stavba)|pevností]] sahající až pod [[Nilské katarakty|druhý nilský katarakt]]. Zdá se, že mezi posádkami pevností a místním obyvatelstvem bylo udržované mírumilovné spolužití, ale ovlivňovali se pouze minimálně.<ref name="Shaw"223>Shaw I.: Dějiny starověkého Egypta, BB art, Praha 2003, ISBN 80-7257-975-4, str. 223</ref>

V roce 1750 před n. l. už byli panovníci Kermy dostatečně mocní, aby dokázali řídit výstavbu rozsáhlých stavebních objektů z nepálených cihel a vlastnili hroby s bohatou výbavou a lidskými oběťmi. Řemeslníci byli zruční v práci s kovem[[kov]]em a jejich [[keramika]] předstihla i keramiku egyptskou.

Na sklonku období [[Nová říše|Nové říše]] se Núbie vymanila z egyptského vlivu. Vzniklo nezávislé království Kuš se sídlem v [[Napata|Napatě]], později v [[Meroe]]. Po svém odchodu zanechali Egypťané v Núbii své potomky, kteří se smísili s původními obyvateli, přijali jejich zvyky a vytvořili základ království Kuš. Kušité přijali mnohé egyptské zvyklosti jako například egyptské [[náboženství]] a stavbu [[pyramida|pyramid]].<ref name="Tyldesley">Tyldesley J.:Pyramidy, DOMINO, Ostrava 2004, ISBN 80-7303-184-1</ref>

Roku 770 př. n. l. panovník Kuše jménem [[Kašta]] dobyl Théby a prohlásil se vládcem celého Egypta. Jeho syn Pianchi dobyl území nilské delty a založil tak tzv. kušitskou dynastii, [[25. dynastie]]). Jeho potomci převzali zvyky egyptských faraonů, pouzenenechávali se nenechávalivšak pochovávat v Egyptě, ale v pyramidách, které si nechali vystavět v Kurru a později v Buri v Núbii.

Po dobytí Egypta [[Asýrie|Asyřany]] v roce [[671 př. n. l.]] se tehdejší [[faraon]] [[Tanutamon]] vrátil do rodného království Kuš.<ref name="Tyldesley"/> Království zůstalo nezávislým i v době [[Starověký Řím|římské]] nadvlády v Egyptě. Římané s ním však obchodovali a najímali si Kušity jako žoldnéry.

V určitou dobu byla Kuš dobyta příslušníky skupiny Noba, od jejichž jména je možná odvozen název Núbie (jinou variantou vzniku tohoto názvu je egyptské slovo nub, které znamenalo zlato). Od této doby nazývali Římané tuto oblast Nobatea. Dnešní výzkumy v oblasti populační genetiky ukazují, že v povodí Nilu existoval pohyb genetického materiálu ve směru z jihu na-sever. Podobně také [[lingvistika|lingvistické]] doklady naznačují, že Núbijci přišli původně z jihu nebo jihozápadu. Výzkum na poli historické lingvistiky naznačuje, že núbijská jazyková skupina Nilo-núbijských jazyků se musela oddělit od núbijských jazyků, kterými se dosud hovoří v pohoří Nuba v súdánském [[Kordofane]], před aspoň 2500 lety.

== Núbie ve středověku[[středověk]]u ==

Okolo roku 350 n. l. na Núbii zaútočilo etiopské království [[Aksúm]] a království Kuš se rozpadlo. Na jeho místě vznikla po určité době čase tři menší království: [[Nobatie]] s hlavním městem Pachoras (dnes Faras) na severu, mezi prvním a druhým Nilským kataraktem, [[Makúrie]] s hlavním městem Stará Dongola uprostřed a [[Alódie]] s hlavním městem Soba (nedaleko Chartúmu[[Chartúm]]u) na jihu. Nobatský král Silko porazil okolo roku 500 n. l. kočovný kmen Blemmijů a zaznamenal svoje vítězství v řeckém nápisu vytesaném na stěnách chrámu v Talamis (dnes [[Kalábša]]).

=== Přijetí [[křesťanství]] ===

[[Biskup]] [[Atanázius Alexandrijský]] vysvětil jistého Marka jako biskupa Fíl krátce před svou smrtí roku 373, což dosvědčuje, že v [[4. století]] [[křesťanství]] proniklo do Núbie. [[Jan Efezský]] zaznamenal, že [[Monofyzitismus|monofyzitský]] kněz jménem Julian obrátil krále Nobatie a jeho dvůr na víru kolem roku [[545]]. Jan také poznamenává, že království Alódie přijalo křesťanství kolem roku [[569]]. Jan z Biscloria však zaznamenal, že království Makúrie bylo obráceno téhož roku na římsko-katolické křesťanství, což by mohlo naznačovat, že Jan Efezský se mýlí. Pochybnosti o jeho svědectví zvyšuje záznam v kronice alexandrijského patriarchy řecké ortodoxní církve Eutycha, který uvádí, že roku [[719]] církev v Núbii přestoupila z [[řecká ortodoxní církev|řecké ortodoxní církve]] k [[etiopská ortodoxní církev|etiopské ortodoxní církvi]].

V [[7. století]] království Makúrie vzrostlo natolik, že se stalo dominantní mocností v núbijské oblasti. Království bylo dostatečně silné, aby zastavilo šíření [[islám]]u [[Arabové|Araby]], kteří se zmocnili Egypta. Po několika neúspěšných útocích vládci Egypta a Makúrie uzavřeli dohodu o mírovém soužití a obchodu. Tato smlouva vydržela šest století. V průběhu století však příliv arabských obchodníků přinesl do Núbie [[islám]] a ten postupně nahradil křesťanství. Okolo roku [[1350]] byl „královský“ kostel v Dongole přeměněn na [[mešita|mešitu]].

Ve [[14. století]] se vláda v Dongole rozpadla a Núbie se dostala do područí Egypta. V následujících stoletích došlo k několika útokům na Núbii a vzniku mnoha malých království. Severní Núbie byla podřízena přímo Egyptu, zatímco jih připadl v [[16. století]] sultanátu[[sultanát]]u [[Sennar]] nacházejícíhonacházejícímu se na území dnešního Sudánu. Na začátku [[19. století]], během vlády [[Mehmet Ali|Mehmeta Aliho]], se dostala celá Núbie pod nadvládu Egypta a později se stala součástí [[Anglicko-egyptská kondomínie|Anglicko-egyptské kondomínie]].

=== [[20. století]] ===

Mnoho egyptských Núbijců bylo donuceno se vystěhovat kvůli vybudování [[Asuánská přehrada|Asuánské přehrady]] a vzniklému [[Násirovo jezero|Násirovu jezeru]]. Dnes je možné núbijské osady nalézt na sever od Asuánu, na západním břehu Nilu a na ostrově [[Elefantina]]. Mnoho jich žije též v [[Káhira|Káhiře]] a dalších velkých městech Egypta.