Szare Szeregi: Porovnání verzí

'''''Szare Szeregi''''' (česky '''Šedivé řady''') bylo [[krycí jméno]] pro [[harcerství|harcerskou]] odbojovou organizaci složenou z členů [[Związek Harcerstwa Polskiego|ZHP]], působící v [[Polsko|Polsku]] za [[Okupace Polska|okupace]] v letech [[1939]]-[[1945]]. V širším slova smyslu mohlo být použito i pro označení celé ZHP. ''Szare Szeregi'' založil sbor členů Vrchní rady harcerů (''Naczelna Rada Harcerska'') [[27. září]] [[1939]]. Organizace úzce spolupracovala s polským [[Polský podzemní stát|podzemním státem]] a se [[Zemská armáda|Zemskou armádou]].

V širším slova smyslu zahrnovalo krycí jméno celé ZHP, které bylo po čas okupace ilegální. Do přelomu let [[1943]]/[[1944]] řídilo organizaci ZHP v okupovaném Polsku (tj. ''Szare Szeregi'' v širším slova smyslu) pětičlené náčelnictvo, poté počet členů vzrostl na šest. Vůdcem organizace byl nejprve [[harcmistr RP]] [[kněz|P.]] [[Jan Mauersberger]], po jeho smrti v roce [[1942]] jej vystřídal [[Tadeusz Kupczyński]].

Organizace se postupně po všech stránkách vyvíjela, jméno ''Szare Szeregi'', původně používané pouze v [[Poznaň|Poznani]], bylo přijato celou organizací až v roce [[1940]]. Původně se pro odbojovou činnost počítalo pouze s harcery staršími 17 let, později však, z důvodu enormního zájmu mladých, ztrát mezi starými harcery i rostoucímu přídělu úkolů, byla organizace rozšířena. Její členění bylo jednak územní, jednak věkové.

Zhruba v roce [[1942]] se utvořilo členění na tři věkové skupiny: [[Zawisza (Szare Szeregi)|Zawisza]], [[Válečné školy]] a [[Útočné skupiny]]. Členění se týká mužské části organizace, dívky jsou uvedeny jen aby bylo vidět, k čemu se připravovaly ony. Jejich výcvik byl oddělený a ne tak strukturovaný.

V Zawiszovi se nejmladší odbojáři učili základní dovednosti pro pozdější odbojovou a podpůrnou činnost. Vyjímečně se účastnili akcí, v nichž nehrozilo prakticky žádné riziko, aby získali zkušenosti. Za [[Varšavské povstání|varšavského povstání]] byli společně s dívkami ve věku Zawisza a Válečných škol páteří [[Harcerská polní pošta|Harcerské polní pošty]] a občas byli využívání jako poslové či pro další nebojové úkoly.

Zintentzívňovala se výuka bojových dovedností, jejich členové se připravovali na přímé bojové nasazení a účastnili se i nebezpečnějších akcí, jako byly tzv. [[malé sabotáže]] (akce [[propaganda|propagandistického]] rázu, jako strhávání [[nacismus|nacistických]] symbolů, kreslení symbolů [[Polský podzemní stát|Polského podzemního státu]] na veřejných prostranstvích, šíření letáků) či jednodušší výzvědné akce (např. sledování a hlášení pohybů německých ozbrojenců). Dívky v tomto věku byly cvičeny pro podpůrné činnosti: jako ošetřovatelky, pozorovatelky, listonošky, spojky, spojovatelky a administrativní pracovnice. Ve [[Varšava|Varšavě]] vznikla zvláštní organizace pro malé sabotáže, [[Wawer (Szare Szeregi)|Wawer]].

Za Varšavského povstání se mužská část Waweru i dalších družin zapojila do struktur Zemské armády a účastnila se přímo bojových akcí, zatímco ženskádívky částtohoto nastoupilavěku nastoupily na plnění svých podpůrných rolí. Oboje skupiny utrpěly těžké ztráty nejen v boji a při dělostřeleckém a leteckém bombardování, ale též i z toho důvodu, že Němci často nebrali zajatce a vzdávající se bojovníky i podpůrný personál bez ohledu na věk a pohlaví prostě povraždili.

Útočné skupiny podléhaly velení Zemské armády. Jejich členové dokončovali výcvik a zapojovali s již přímo do bojových akcí či je někdy i samostatně organizovali. Jedním z jejich nejslavnějších samostatných počinů byla legendární [[Akce u Arsenálu]], v níž osvobodili z rukou [[Gestapo|Gestapa]] přes dvacet vězňů. Účastnili se i nejobtížnějších akcí a nesli všechna rizika konspirace.