Bretton Woods: Porovnání verzí

V červenci [[1944]] se v Bretton Woods (v hotelu Mount Washington) konala jednání mezi 45 zeměmi, v nichž měly hlavní slovo [[Spojené království|Velkou Británií]] a [[Spojené státy americké]], o nové koncepci peněžního systému, která by v poválečném světě mohla být zavedena. Výsledkem byla tzv. brettonwoodská dohoda (též opisně nazývaná ''standard ekvivalence dolaru a zlata'') coby první globální peněžní konstituce. Byla podepsána všemi 45 zúčastněnými zeměmi podepsánaa vstoupila v platnost roku [[1945]]. [[Americký dolar]] v důsledku této dohody získal status oficiální celosvětové [[rezervní měna|rezervní měny]], od které navíc budou měny ostatních zemí odvozeny. Současně Spojené státy musely garantovat směnitelnost dolaru za zlato v pevně stanoveném kurzu 35 dolarů za [[trojská unce|trojskou unci]] zlatuzlata (jednalo se o jistou formu [[zlatý standard|zlatého standardu]]).

Brettonwoodská dohoda dala vzniknout organizaci – Stabilizačnímu fondu, později [[MMF|Mezinárodnímu měnovému fondu]], který nad nově vzniklým systémem začal dohlížet. Dále pak vznikla [[BankaMezinárodní banka pro obnovu a rozvoj]], později [[Světová banka]] (''World Bank'', WB).

Možnost konvertibility dolaru za zlato nebyla vymahatelná po jednotlivci, ale měly na ni nárok centrální banky jiných zemí. V důsledku to znamenalo, že [[centrální banka]] Spojených států (Federální rezervní banka) byla povinna na žádost bank jiných zemí směnit dodanou sumu dolarů za odpovídající množství zlata. To v průběhu 60. let (zejména po programu „zbraní a másla“ prezidenta [[Lyndon Johnson|Lyndona Johnsona]]) vedlo k odčerpávání zlata drženého americkými bankami z území Spojených států. V srpnu roku [[1971]], kdy o splnění závazku podle brettonwoodské dohody zažádaly [[Francie]] a [[Spojené království|Velká Británie]], jim tehdejší prezident [[Richard Nixon]] nevyhověl a [[15. srpen|15. srpna]] tzv. ''uzavřením zlatého okna'' brettonwoodský systém zrušil. To vedlo k éře pohyblivých [[deviza|devizových]] kurzů.