Termobarické zbraně byly v průběhu [[Druhá světová válka|2. světové války]] vyvinuty v [[Třetí říše|nacistickém Německu]]. V jejich vývoji po roce [[1945]] pokračovala [[Americká armáda|americká]] i [[Sovětská armáda|sovětská armáda]]. Poprvé byly použity americkou armádou v průběhu [[Válka ve Vietnamu|války ve Vietnamu]].
K objevu vedlyvedla důlní neštěstí, způsobená uhelnýmsmíšením prachemuhelného seprachu a vzduchemvzduchu v uhelných dolech. Experimentovalo se s plyny, jako metan, propan, butan a jejich směsmi. Konečným řešením byla práškovitá směs průmyslové trhaviny typu amonal (NH<sub>4</sub>NO<sub>3</sub> smísená s hliníkovým prachem).
== Princip výbuchu ==
Myšlenka těchto zbraní vychází z faktu, že měrná energie (J/kg) běžných výbušinvýbušnin je řádově menší, než energie uhlovodíkových paliv.
Výbušnou látku termobarických zbraní tvoří palivová explozivní hmota o hmotnosti od několika desítek [[kg]] až po několik [[tuna|tun]] u největších pum. Doplněk tvoří dvě oddělené konvenční nálože.
První nálož v předem určené výšce nebo určeném okamžiku rozptýlí palivo do vzduchu. Vzniklý [[oblak]] smísený se vzduchem se obvykle dostane do kontaktu s cílem, proti němuž je zbraň použita. VýbuchS odstupem několika sekund následuje výbuch druhé nálože, který tuto směs zapálí s odstupem několika sekund. Následuje výbuchexploze, kterýkterou doprovází velmi silná [[tlaková vlna]]. Ničivý účinek takové vlny a za ní následujícího podtlaku převyšuje účinnost běžných konvenčních [[výbušnina|výbušnin]].
