El Amarna: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m recat. |
historie výzkumu - zdroj Reeves N.: Achnaton, falešný egyptský prorok, Paseka, Praha a Litomyšl, 2003, ISBN 80-7185-630-4 |
||
Řádek 1:
[[Soubor:amarna.jpg|right|thumb|Lokalizace El Amarny]]
'''El Amarna''' je dnešní název lokality ve středním [[Egypt]]ě, která je významným archeologickým nalezištěm. Za vlády [[faraon]]a 18. dynastie [[Amenhotep IV.|Amenhotepa IV.]] (tj. [[Achnaton]]a, asi [[1379 př. n. l.|1379]]-[[1361 př. n. l.|1361]] př. Kr.) zde sídlil panovník a jeho dvůr. Město se tehdy jmenovalo [[Achetaton]]. Přesídlení dvora do tohoto města bylo součástí velké politické a náboženské reformy. Po Achnatonově smrti se situace stává zmatenou a pro nás zcela zamlženou a nejasnou. Jisté je, že za [[Tutanchamon]]a (zprvu [[Tutanchaton]]a, asi [[1361 př. n. l.|1361]]-[[1352 př. n. l.]]) se kult i politika Egypta vrátily do starých kolejí a Achnatonova reforma byla zapomenuta. Panovník i dvůr přesídlili opět do [[Veset]]u a Achetaton (dnešní El Amarna) byl opuštěn. Přesto zde byla zanechána velká část vládní korespondence, která se dochovala až dodnes. Jedná se o korespondenci panovníků Amenhotepa III. a IV.
== Historie výzkumu ==
Prvním, kdo podal zprávu o existenci pozůstatků staroegyptského osídlení v Tell el-Amarně, byl jezuitský cestovatel [[Claud Sicard]]. Ten v roce [[1714]] popsal jednu z hraničních stél, která vyznačovala vnější hranici Achetatonu.
V letech [[1798]] – [[1799]] zmapovala a zakreslila expedice [[Napoleon Banaparte|Napoleona Bonaparta]] to, co bylo viditelné na povrchu. Své objevy v Egyptě pak francouzští badatelé publikovali v díle ''La Description de l‘Egypte'' (Popis Egypta).
Naleziště pak prozkoumal v roce [[1824]] a pak v roce [[1826]] anglický egyptolog [[John Gardner Wilkinson]]. Výsledky své práce zveřejnil v publikaci ''The Manners and Customs of the Ancient Egyptians'' (Způsoby a obyčeje starých Egypťanů). Při svých výzkumech určil jméno faraona, který odtud vládl, a jeho manželky [[Nefertiti]].
Ve 40. letech 19. století pruská expedice vedená [[Karl Richard Lepsius|Karlem Richardem Lepsiem]] objevila, že jména a reliéfy Achnatona a Nefertiti byly vyškrabány a stesány, aby se na ně zapomnělo.
[[Soubor:Nefertiti bust (front).jpg|thumb|Busta královny Nefertiti]]
V letech [[1891]] – [[1892]] byla egyptským muzeem prozkoumána hrobka nacházející se ve skalních útesech Gebel Abú Hasa v poušti východně od města. Protože však byl výzkum proveden neodborným způsobem, bylo při tomto výzkumu ztraceno mnoho archeologických informací. Dodnes tak není zcela jisté, komu tato hrobka patřila.
V roce [[1892]] zde pod vedením [[William Flinders Petrie|Flinderse Petrieho]] prováděl vykopávky [[Howard Carter]]. Flinders Petrie rozlišil důležité části města. Ke konci svých výzkumů zde objevil staroegyptský archiv (“Dům korespondence krále, kéž žije, je zdráv a svěží!”), v němž se nacházely tzv. amarnské tabulky (někdy nazývané též amarnské dopisy) s korespondencí faraona s ostatními panovníky sousedních zemí.
V roce 1902 zde Petrieho žák [[Norman de Garis Davies]] okopíroval scény vyryté na stěnách hrobek a vydal je pod názvem ''The Rock Tombs of El-Amarna''. Jeho dílo se stalo důležitým pro studium a pochopení amarnské doby.
V letech [[1907]] – [[1913]] zde prováděl výzkum [[Německý orientální ústav]]. Při těchto vykopávkách byla v dílně sochaře Thutmose objevena známá bysta královny Nefertiti.
Další výzkumy byly prováděny v letech 1920 – 1936 britskou [[Společnost pro výzkum Egypta|Společností pro výzkum Egypta]].
Nejnovější výzkumy byly započaty v roce [[1977]] pod vedením Barryho J. Kempa z [[University of Cambridge|univerzity v Cambridge]].
==El-amarnské tabulky==
Řádek 11 ⟶ 33:
Klasické vydání těchto textů je vydání z roku [[1907]], o které se zasloužil norský badatel J. A. Knudzton. Toto vydání obsahuje 352 dopisů. Větší část zbývajících textů shromáždil a vydal Anson F. Rainey z Univerzity v [[Tel-Aviv]]u v roce [[1970]]; druhé vydání pochází z roku [[1978]]. V roce [[1987]] byly texty zrevidovány a přeloženy do francouzštiny (Moran [[1987]]) a do angličtiny (Moran [[1992]]).
== Literatura ==
* Reeves N.: Achnaton, falešný egyptský prorok, Paseka, Praha a Litomyšl, 2003, ISBN 80-7185-630-4
==Externí odkazy==
| |||