Desatero: Porovnání verzí

Pro [[etika|etiku]] v židovství a [[křesťanství]] má desatero přikázání zásadní význam. V Křesťanství se význam Desatera pro [[spása|spásu]] člověka umenšil – ústřední úlohu přebralo dvojí přikázání lásky k Bohu a k [[bližní]]mu ([[Evangelium podle Matouše|Mt]] [[s:Bible_%28Kralick%C3%A1%29/Matouš#22:37|22, 37–40]]). V tomto dvojím příkazu však vidí naplnění Mojžíšova zákona ([[Tóra|Tóry]]) i židovství. Je považováno za "''katechetický souhrn morálky''", bylo recitováno v jeruzalmskémjeruzalémském chrámě, zbožní [[Židé]] jej recitují denně při ranní modlitbě. Zatímco pro [[Židé|Židy]] se jeho platnost omezuje na národ vyvedený z egyptského otoctvíotroctví ([[s:Bible_%28Kralick%C3%A1%29/Exodus#20:2|20, 2]] || [[s:Bible_%28Kralick%C3%A1%29/Deuteronomium#5:6|5, 6]]), v křesťanské katechezi je mu připisována platnost univerzální.

Biblická kritika naproti tomu rozlišuje v Bibli různé časové a tradiční vrstvy, což připouští postupné a mozaikovité vznikání [[Bible]], včetně Desatera. U něj se předpokládá velmi stručná podoba u všech přikázání, jako u "''Nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš''" (G. v. Rad). V pozdějších komentářích a výkladech se obě verze liší, bývají tudíž považovány za pozdější dodatky. F. L. Hoßfeld a W. Johnstone jsou toho názoru, že celé Desatero vzniklo až v babylonském zajetí či po něm (asi 6. stol. př. n.l.). Podle H. Greßmanna a E. Jenniho pochází jádro už z Mojžíšovy doby (14.-13. stol.). Podle L. Perlitta z konce 7. stol. J. Wellhausen jej datuje 8. stol. atd. Vodítkem je především předpoklad, že osloveným je muž, svobodný rolník, ženatý, otec dětí, syn starých rodičů, majitel statku a otroků - sociální status, k němuž se (kočovní) [[Židé]] vypracovali až v pozdějších dobách. V důrazech na sobotu je zase spatřován vliv náboženského života v době chrámů a po bybylonskémbabylonském zajetí. V důrazu na jedinost Boží a v zákazu zobrazování Boha je pak spatřována polemika proti babylonskému pohanství, které mohlo být pro exulanty svůdné.

[[Korán]] přímo popisuje v 17. [[súra|súře]] nazvané ''Noční cesta'' předání deseti přikázání Mojžíšovi.{{ref|1}} Desatero však v Koránu samotném nehraje žádnou roli. Jeho obsah lze však přitom v knize samotné nalézt; samotná 17. súra však obsahuje několik z příkazů obsažených v Desateru. Příkaz víry v jednoho Boha se nachází na vícero místech{{ref|2}}; v Koránu se však nenachází expliciteexplicitně zákaz zobrazování, který se vyvozuje z často opakovaného zákazu uctívání obrazů. Jména Božího se dle Koránu nesmí zneužívat{{ref|3}}. Pátek není dnem, kdy se nemá pracovat, nýbrž dnem modlitby (62,9-11), děti mají ctít své rodiče,{{ref|4}} ti jsou ovšem také zodpovědní za své děti{{ref|5}}. Podobně jsou zastoupeny i ostatní příkazy.