Verze z 23. 4. 2008, 01:41 editovat A0 (diskuse \| příspěvky) 16 076 editací m Upřesnění odkazu na rozcestník Mikuláš II. - Změněno na Mikuláš II. (papež); cosmetic changes ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 20. 5. 2008, 12:09 editovat zrušit editaci J4kvb (diskuse \| příspěvky) 70 editací →‎Řešení sporu: opravení letopočtu Přejít na další porovnání →
Řádek 17: Nejprve se podařilo spor vyřešit ve [[Francie\|Francii]] ([[1098]]), kde však provázanost nebyla příliš velká, následně i v [[Anglie\|Anglii]] ([[1107]]). K prvnímu pokusu racionálně vyřešit spor s římsko-německou říší došlo roku [[~~1011~~1111]], kdy se [[Jindřich V.]] při cestě do [[Itálie]] setkal s papežem [[Paschalis II.\|Paschalem II.]]. Jindřich V. prohlásil, že je ochoten přijmout volbu biskupů církví, za předpokladu, že mu církev vrátí všechen majetek, který od říše obdržela v [[léno]]. Rozhodl se tak pro reálnou politiku, kdy by církev ovlivňoval pomocí majetkových poměrů. Paschal II. s tímto nejprve soouhlasil, ale pro odpor ostatních hodnostářů svůj souhlas odvolal. Poté ho [[Jindřich V.]] zajal a vynutil si uznání laické investitury. Paschal II. však při nejbližší příležitosti toto svolení odvolal a situace se tak vrátila do výchozího bodu. Poté co se novým papeže stal [[Kalixtus II.]] ([[1119]]), došlo k posunu v této otázce, z jeho podnětu byl v roce [[1122]] přijat tzv. [[Wormský konkordát]], který urovnal existující spory. Císař se zřekl investitury a souhlasil s kanonickou volbou biskupů a opatů, papež souhlasil s císařovou přítomností u voleb a právem císaře volbu potvrzovat. Dále se dohodlo, že při jmenování biskupů bude císař předávat žezlo (jako znak světské moci, tzv. temporalia) a papež prsten a berlu (jako znak církevní moci, tzv. spiritualia). To prakticky znamenalo, že došlo (alespoň teoreticky) k oddělení církevní a světské moci a císař nadále dosazoval kněží jen do jejich světského úřadu. Na tomto systému nejvíce vydělala italská města. Znamenalo to praktický rozpad starého systému v římsko-německé říši, kdy se moc státu opírala o církev. Tato odluka byla oboustraně výhodným kompromisem, který umožnil ukončit spory.

Boj o investituru: Porovnání verzí