Ústřední stát (Střet civilizací): Porovnání verzí

'''Ústřední stát''' (anglicky ''core state'')je termín obsažený v teorii ''[[Střet civilizací|Střetu civilizací]]'' [[Samuel Huntington|Samuela Huntingtona]]. Ústřední stát je země se silným ekonomickým a vojenským potenciálem, která má v rámci své kultury (potažmo vzhledem k dalším státům náležejícím k jiným kulturám)velkou autoritu (nebo též vliv či moc). Tato autorita pak umožňuje určitému státu vystupovat jako ochránce ostatních států stejné kultury (popř. i ostatních kultur, má-li dostatečný vliv)či jako [[arbitr]] při mezinárodních sporech a mnohem snáze prosazuje svoje zájmy než ostatní státy{{chybí zdroj}}.

V historii tohoto kontinentu se vytvářelo množství [[velmoc|mocných států]], které pak v některých historických obdobích dokázaly ovlivňovat významné události nejen na kontinentu, ale ve značné části ostatního světa{{chybí zdroj}} (zejména v době [[kolonizace]]). Od 18. století se v Evropě ustálil systém tzv. pentarchie, tedy vlády pěti mocností{{chybí zdroj}}<ref>[http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=71677&s_lang=2&title=pentarchie]</ref>, které byl ve větší či menší míře byly v průběhu staletí navzájem rovnocenné (nebo byly rovnocenné spolky a [[aliance]], které tyto státy utvářely). Mezi tyto velmoci patřily [[Velká Británie]], [[Francie]], [[Německo]] (před rokem [[1870]]-[[1871]] též nazývané [[Prusko]]), [[Rusko]] a [[Rakousko-Uhersko]] (případně [[Rakouské císařství]] či [[Habsburská říše]]). Po [[První světová válka|první světové válce]] se však následkem ustanovení versailleského míru tento systém zhroutil(úpadek Německa následkem ekonomické krize a válečných reparací, rozpad Rakousko-Uherska na národní státy, komunistická revoluce a občanská válka v Rusku,). Následkem vyčerpání Velké Británie a Francie během zákopové války - přičemžnebyly tyto dvě země, které vyšly z bojů první světové války vítězně, nebyly schopnýschopny udržet politický systém Evropy, který se postupně vytvořil během mírových jednání ve [[Versailles]]). Po druhé světové válce dochází definitivně k úpadku starých velmocí a najejich místo nastupují Spojené státy a Sovětský svaz, přičemž jako důsledek rivality mezi těmito dvěma velmocemi byla [[Studená válka]]. Tento celosvětový konflikt a rivalita [[ideologie|ideologií]], která byla vedle vojenských a ekonomických zájmů další hnací silou konfliktu, zatlačily evropské (ale v určité míře i světové) kulturní aspekty částečně do pozadí{{chybí zdroj}}.

Vítěznou velmocí Studené války byly '''Spojené státy americké''', které se zároveňběhem ustanovilydruhé svétové a války a zejména během války Studené nejdůležitějším státem západní civilizace a tedy i ústředním státem na základě teorie ''Střetu civilizací''.

''Do západní civilizace patří: země severní Ameriky ([[USA]]<ref>Ústřední stát západní civilizace{{chybí zdroj}}</ref> a [[Kanada]]), většina států Evropy (zejména pak většina států [[Evropská unie|Evropské unie]]), [[Austrálie]], [[Nový Zéland]], [[Oceánie|tichomořské ostrovy]], [[Východní Timor]] a severní a střední [[Filipíny]]''

[[Pravoslaví|Pravoslavná]] civilizace se oficiálně vytvořila při [[Velké schisma|Velkém schisma]] mezi [[katolická církev|západní]] a východní křesťanskou církví, avšaki když rozdílný přístup k pojetí víry a ritu byl patrný již dříve. Původně se pravoslavná civilizace omezovala na oblast pod kontrolou či ve sféře vlivu [[Byzantská říše|Byzantské říše]], avšak postupem času se díky misijní činnosti rozšířila pravoslavná víra do zemí jihovýchodní a východní Evropy. Po pádu Byzantské říše (1453) přešla vůdčí úloha na [[Moskevské knížectví]] (od [[16. století]] na [[Ruské carství]]). Po nástupu [[Petr I. Veliký|Petra Velikého]] se [[Rusko]] pokoušelo otevřít západním vlivům a přijmout západní civilizaci. To se v některých aspektech podařilo, v určitých oblastech byl pokrok pomalejší. Tento vývoj byl přerušen počátkem dvacátého století při komunistické revoluci. V Rusku (později [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]]) byla kultura potlačena ideologií{{chybí zdroj}}. Po rozpadu Sovětského svazu se Rusko postupně opět stává vůdčím státem pravoslavné civilizace (např. podporou [[Srbsko|Srbska]] v kosovské otázce či angažováním se v [[kavkaz]]ské oblasti).

Existují však i určitáurčité kritikakritiky vůči teorii ''Střetu civilizací'' a ústředních států. Někteří odpůrci totiž poukazují na fakt, že značná část států není ochotná akceptovat autoritu svého mocnějšího partnera, někdy se státy jedné kultury spolčují se státy kultur jiných nebo se též z původní kultury vylučují. (např. vstup Rumunska a Bulharska do Evropské unie, [[sekularizace]] Turecka ve dvacátých letech [[20. století]] nebo částečné spojenectví Pákistánu s USA)