Rudolf Švábský: Porovnání verzí

Rudolf zpočátku svého švagra podporoval politicky i vojensky proti rozličným odpůrcům jeho vlády, avšak po vypuknutí [[Boj o investituru|sporu o investituru]] a Jindřichově [[Exkomunikace|exkomunikaci]] se vzbouřil a v březnu 1077 byl ve [[Forchheim]]u zvolen protikrálem. V [[Mohuč]]i byl [[25. květen|25. května]] téhož roku korunován tamním [[arcibiskup]]em Siegfriedem I., ale svými protivníky byl donucen uprchnout do [[Sasko|Saska]]. Odříznut od své mocenské základny ve Švábsku, udělil tamní vévodský titul svému synovi Bertholdovi (Jindřich IV. Rudolfa mezitím formálně zbavil této vévodské hodnosti a udělil ji svému straníkovi Fridrichu [[Štaufové|Hohenštaufskému]]) a jal se organisovati své přivržencepřívržence ve středu a na severu Německa.

V bitvě u [[Franky|frankskéhofranského]] města [[Mellrichstadt]] dne [[7. srpen|7. srpna]] [[1078]] sice Rudolf porazil císařská vojska, stále však neměl dostatečně silnou podporu, a to ani od [[Řehoř VIII.|papeže Řehoře VIII.]] Situace se ovšem měnila v jeho prospěch. Po další vítězné bitvě u [[Flarchheim]]u ([[27. leden|27. ledna]] [[1080]]) byl [[7. březen|7. března ]] téhož roku císař Jindřich papežem opět exkomunikován a Rudolf uznán právoplatným králem. Takto posílen, svedl Rudolf další bitvu [[14. říjen|14. října]] [[1080]] u [[Weiße Elster|Bílého Halštrova]], která skončila spektakulárním vítězstvím jeho vojsk. On sám však přišel o ruku a byl raněn do břicha. Stáhl se do nedalekého [[Merseburk]]u, kde na následky těchto zranění následujícího dne umírá.