Niccolò Piccinni: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot přidal: la:Nicolaus Piccinni |
m odstraněn odkaz na rozcestník |
||
Řádek 26:
Velkým rivalem na poli operní tvorby v Paříži mu byl [[Christoph Willibald Gluck]]. Paříž byla rozdělena na piccinisty a gluckisty. Tuto rivalitu podporoval ředitel [[Opéra Garnier|pařížské opery]] objednal u obou skladatelů operu na stejné téma: Ifigenii na Tauridě. Gluckova opera měla premiéru [[18. květen|18. května]] [[1779]], Picciniho následovala [[23. leden|23. ledna]] [[1781]]. Ačkoliv byla provedena sedmnáctkrát, což byl na tehdejší dobu obrovský úspěch, později upadla v zapomenutí, zatímco Gluckovo dílo je trvalou součástí světového repertoáru. V roce [[1780]] Gluck opustil Paříž a ředitelé opery se pokusili roznítit novou rivalitu mezi Piccinim a [[Antonio Sacchini|Sacchinim]]. To se však již nepodařilo. Když [[Christoph Willibald Gluck]] zemřel, navrhl Piccini, aby byl na jeho počest v Paříži vybudován pomník. Projekt však sami gluckisté odmítli podpořit.
Roku [[1784]] se Piccini stal profesorem na Královské konzervatoři (L'école royale de chant et de déclamation). Po nástupu [[Velká francouzská revoluce|francouzské revoluce]] se vrátil do Neapole. Z Paříže odešel ani ne tak z politických důvodů, jako spíše proto, že Republika mu královskou rentu silně zredukovala. Neapolským králem [[Ferdinand IV. Neapolský|Ferdinandem IV.]] byl nejprve vřele přijat. Když se však Picciniho dcera provdala za francouzského jakobína, jeho přízeň rychle ochladla. Na Picciniho bylo uvaleno domácí vězení a přežíval na příležitostných zakázkách pro divadla v [[Benátky|Benátkách]], [[Neapol]]i a [[Řím]]ě.
Do [[Paříž]]e se vrátil v r. [[1798]]. Publikum ho přijalo s nadšením, penze mu byla částečně navrácena, a byl dokonce jmenován inspektorem reformované konzervatoře (Institut national de musique). Stáří a nemoci mu však již nedovolovaly pokračovat v dosavadním tvůrčím nasazení.
| |||