Duke Ellington: Porovnání verzí

'''Edward Kennedy "Duke" Ellington''' ([[29. dubna]] [[1899]], [[Washington D.C.]], [[Spojené státy americké|USA]] – [[24. května]] [[1974]], [[New York]]) byl [[Spojené státy americké|americký]] [[jazz]]ový skladatel a [[pianista]], jedna z nejdůležitějších postav jazzu [[20. století]]. Spíše než o jazzu mluvil o své hudbě prostě jen jako o „americké hudbě”, často také zdůrazňoval nadžánrovost svého hudebního výrazu. V jeho [[orchestr]]ech se proslavilo mnoho jazzových hudebníků, mnoho z nich dalo tomuto orchestru přednost před svou sólovou [[kariéra|kariérou]]. I když byli sami často velmi pozoruhodní, byl to ale právě Ellington, kdo vtiskl orchestru výsledný tvar a zvuk a učinil z něj tak jeden z  nejznámějších jazzových souborů vůbec. Jako skladatel psal Ellington jednotlivé party přímo na míru muzikantům, kteří s ním v dané době hráli. Například skladbu ''Jeep's Blues'' napsal pro [[Johnny Hodges|Johnnyho Hodgese]], ''Concerto for Cootie'' pro [[Cootie Williams|Cootieho Williamse]] a ''The Mooche'' pro [[trombon]]istu [[Tricky Sam Nanton|Trickyho Sama Nantona]]. Ellington také pod svým jménem nahrál skladby, které napsali členové jeho orchestru – například slavnou skladbu ''[[Caravan]]'' napsal [[Juan Tizol]]. Od roku [[1941 v hudbě|1941]] spolupracoval Ellington velmi často se skladatelem a [[aranžmá|aranžérem]] [[Billy Strayhorn|Billym Strayhornem]], o kterém často mluvil jako o svém [[Alter ego|alter egu]].

Během svého života nahrával Ellington pro mnoho [[Hudební vydavatelství|nahrávacích společností]] a objevil se také v několika [[film]]ech. Ještě před vypuknutím [[Druhá světová válka|2. světové války]] stihl se svým orchestrem projet celé [[Spojené státy americké|Spojené státy]] i [[Evropa|Evropu]]. Svůj orchestr vedl od roku [[1923 v hudbě|1923]] až do své smrti v roce [[1974 v hudbě|1974]]. Po jeho smrti převzal vedení jeho syn Mercer Ellington, který zemřel v roce [[1996 v hudbě|1996]]. Od té doby vede tento orchestr Barry Lee Hall., Jr..