József Rippl-Rónai: Porovnání verzí

'''József Rippl-Rónai''' ([[25. listopad]]u [[1861-1927]], [[Kaposvár]] - [[23. května]] [[1927]], Kaposvár) byl maďarský malíř.<br />

Vystudoval gymnázium v Kaposváru, poté odjíždí studovat do Budapešti[[Budapešť]]i, kde získává diplom lékárníka. NarozdílNa rozdíl od jiného maďarského malíře, [[Csontváry|Csontváryho]], lékárnickou praxi ovšem nikdy nezačne vykonávat a již záhy po absolutoriu, v roce [[1884]], se vydává do Bavorska na mnichovskou Akademii. O dva roky později získává stipendium Maďarské státní umělecké rady, jež mu umožnuje zanechat studií v , podle něj, zkostnatělém a upjatém Mnichově[[Mnichov]]ě a odjíždí do Paříže[[Paříž]]e a nastupuje do [[Munkácsy|Munkácsyho]] ateliéru. Munkácsy je v Paříži uznávanou veličinou a pod jeho vedením se Rippl-Rónai úspěšně vypracovává. Ví ovšem, že chce-li se stát originálním umělcem, tak se musí vymanit z vlivu Munkácsyho. V roce [[1888]] se seznamuje s pozdějšími členy skupiny Nabis a poté namaluje své prvé originální dílo: Pont-Avenskou krčmu. Zemitý výjev plný chmurných tónů. K jeho dalšímu uměleckému růstu dochází pod vlivem mnoha dalších umělců, především skotského malíře [[Knowles|Knowlesem]] a přátel ze skupiny Nabis. Prvním velkým úspěchem se stává obraz Má stařenka vystavený na Salónu v roce [[1894]]. Na přelomu století se vrací zpět do Maďarska, místní kritika je k jeho dílu zprvu nedůvěřivá, nakonec však proráží výstavou Imprese 1890-1900. Cestuje do Belgie a do Ruska, aby se nakonec roku 1902 definitivně usadil v rodném Kaposváru. Zde se věnuje nejen malbě, ale i designu (vrcholem jeho návrhářství je Andrássyho jídelna). Prosazuje, že umělec má žít nejen svým dílem, ale i interiérem, ve kterém žije a tím, jak se obléká. Stává se z něj švihácký lev salónů a miláček žen. Jeho malby interierů z tohoto období považuje kritika za maloměštácké. V letech 1911-1913 slaví však úspěchy na výstavách ve Vídni, v Budapešti, ve Frankfurtu i v Paříži. Vy tváří též slavnou vitráž v Ernstově muzeu. V roce [[1914]] cestuje s manželkou do Paříže, tam je po vypuknutí světové války dočasně internován. PozdejiPozději nastupuje na frontu pod vlajkou Rakousko-Uherska. Posledním velkým dílem je portrét přítelkyně Zorky v roce [[1919]]. V roce [[1927]] umírá ve své vile Roma v Kaposváru.