Rudolf Koppitz: Porovnání verzí

V roce 1912 se rozhodl zanechat živnosti, aby začal opět chodit do školy - na Grafický učební a vzdělávací ústav ve Vídni. Na škole Koppitz poznal řadů svých budoucích kolegů (např. fotografa J. A. Trčka nebo malíře a grafika E. Schieleho). Koppitz se stál členem „Wiener Camera Clubu“. V své volné tvorbě používal techniky uhlotisku bromolejotisku a gumotisku. Na jeho fotografiích jsou zachyceny významné vídeňské památky a náladové krajiny, v kterých je zachycena divoká, dosud nezkulturněná příroda. Koppitzovy fotografie zobrazují hory a moře. Od roku [[1913]] byl asistentem a po [[První světová válka|první světové válce]] učitelem na Grafickém institutu ve [[Vídeň|Vídni]].

Celé Koppitzovo dílo prostoupují symbolické odkazy a znaky. Z Koppitzových fotografií se proslavily zejména [[aktFotografie aktu|akty]]y, kompozičně ovlivněné zčásti [[Secese|secesí]], zčásti [[Konstruktivismus|konstruktivismem]]. K radikální změně v jeho tovrbě došlo ve 30. letech, opět se vrací ke krajinám, přírodě a k životu venkovských obyvatel. Koppitzova tvorba byla silně ovlivněna nejen stylem secese, navazal také na členy rakouského ''Trojlístku'' (H. Kühna, H. Watzka, a H. Henneberga). V české tvorbě byl Koppitzovy blízký František Drtikol. Jméno fotografa Rudolfa Koppitze není uvedeno ani v Encyklopedie českých fotografů ani Encyklopedie českých výtvarným umělců. Koppitz nebyl vnímán, jako progresivní moderní umělec, naopak se řadí mezi konzervativní tvůrce, držící se určitých tradic. Rakouská historička umění Monika Faber vydala Koppitzovu monografii, která provázela jehoo výstavy v Rakousku, Francii, USA a Německu. V roce 1998 byl vydán ve Vídni katalog, kde je uveden ucelený přehled celoživotního díla autora.