Piltdownský člověk: Porovnání verzí

'''Piltdownský člověk''' (''Eoanthropus dawsoni'') je podvržená [[fosilie]], kterákterou bylaneznámý nastraženapachatel nazmátl [[paleontolog]]y někdy v prosinci roku [[1912]]. aJejí knepravost odhaleníbyla jejíž nepravosti došloodhalena až v roce [[1953]]. NěkdoÚdajný spojilpozůstatek lebkudosud neznámého pravěkého hominida byl ve skutečnosti lebkou středověkého člověka spojenou s [[orangutan]]í dolní čelistí a [[šimpanz]]ím zubem a vydával ji za pozůstatek dosud neznámého pravěkého hominida. Podvodník nikdy nebyl odhalen a dodneso sejeho spekuluje,totožnosti kdose jímdodnes bylspekuluje.

Charles Dawson, právník a amatérský geolog a archeolog, nalezl úlomky lebky v piltdownském lomu, blízko [[Uckfield]]u v [[Sussex]]u v Anglii a dal jí jméno ''Eoanthropus dawsoni'' (Dawsonův jitřní člověk). Kosti ukázal vedoucímu geologického oddělení [[British natural history museum|Britského přírodovědeckého muzea]] Arthuru Smithu Woodwardovi a spolu s ním a [[Pierre Teilhard de Chardin|Pierre Teilhardem de Chardin]] místo několik dní znovu prohledávali. Dawson tehdy našel spodní čelist a Teilhard zub. Lebka i čelist se zdály být stejně zabarveny, a to i shodně se štěrkem okolo. Ve stejné vrstvě se našlo množství opracovaných pazourků a zvířecích fosílií, které potvrzovaly velké stáří objevu. Čelist byla ale v místech, kde by se spojovala s lebkou, poškozena.

Nález byl hlavně anglickými paleontology považován za dlouho hledaný přechodný článek mezi opicí a člověkem. O jejíjeho autentičnosti existovaly pochyby, které byly do značné míry rozptýleny nálezem podobné lebky v roce [[1915]] („Piltdown 2“) jen tři kilometry od místa původního nálezu.

V roce [[1949]] paleoantropolog [[Kenneth Oakley]] provedl fluorový test relativního stáří, který potvrdilypotvrdil, že se jednalo o podvod. [[21. listopad]]u [[1953]] byly zveřejněny výsledky předatování vrstev, kde byla lebka nalezena, a Oakley shrnul závěry v bulletinu Britského muzea v článku ''Řešení piltdownského problému''.

Celek byl sestaven z lebky středověkého člověka, 500 let staré orangutaní čelisti a fosilního šimpanzího zubu. Ke zdání starobylosti pomohlo namáčení kostí v železitém roztoku a dvojchromanu draselném. Aby se zakrylo, že čelist ks lebcelebkou nepasujenesouvisí, byla pečlivě zlomena a zuby znovu připevněny a upilovány; to bylo nutné, protože primáti žvýkají potravu jiným způsobem než lidé, a po zpozorování by to vedlo ke zpochybnění pravosti lebky.

Především se potvrdilopotvrdily doufánínaděje mnoha vědců, že chybějící článek bude nalezen v [[Eurasie|Eurasii]] a Britové ovšem chtěli svého prvního Brita. Až do té doby se na Britských ostrovech kromě několika pochybných souborů nástrojů a několika kostí nenašlo nic, co by vypovídalo o daleké minulosti. Naopak ve Francii a Německu bylo nalezeno množství pozůstatků [[neandrtálci|neandrtálců]], [[člověk kromagnonský|cromagnonců]], uměleckých projevů atd. Naopak pravý Piltdownský člověk by byl mnohem starší než neandrtálci a se svou mozkovnou mnohem pravděpodobněji předchůdce člověka dnešního typu než neandrtálec.

Teoriím o původci podvrhu se po dlouhou dobu věnovala řada zájemců o obor. Obecně se soudí, že se zpočátku jednalo o nevinný vtip, který se autorovi vymkl z rukou, když takřka okamžitě vešel v obecnou známost. Nejvíce je podezírán amatérský archeolog Charles Dawson, ale padla i jména [[Pierre Teilhard de Chardin]] nebo dokonce [[Arthur Conan Doyle]]. Mezi podezřelé patřil i přírodovědec Martin A. C. Hinton, kufr s jehož jménem bylneboť v roce [[1970]] objevenbyl v depozitářích [[British natural history museum|Muzea přírodních věd v Londýně]]. Vobjeven kufrukufr s jeho jménem, v němž byly dopisyjemu adresované jemudopisy a také zvířecí kosti a zuby, které byly pořezány a potřísněny podobným způsobem jako piltdownský nález.

V listopadu [[2003]] [[British naturalNatural historyHistory museumMuseum|Muzeum přírodních věd v Londýně]] uspořádalo výstavu k 50. výročí odhalení podvrhu.

Aféra piltdownského člověka dnes slouží jako záminka některým [[kreacionismus|kreacionistům]], kteří tvrdí, že ukazuje na zkorumpovanost vědecké komunity a možnost, že i ostatní fosilie jdoujsou podvrhy.