Rafael Alberti: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
opravy - byly i věcné chyby okolo Góngory; pahýl, obr.
Trochu rozšířeno
Řádek 3:
'''Rafael Alberti Merello''' ([[16. prosinec|16. prosince]] [[1902]] [[Puerto de Santa Mária]] ([[Cádiz]]) – [[28. říjen|28. října]] [[1999]]) byl [[španělsko|španělský]] [[spisovatel]].
 
== Život ==
Jeho otcem byl [[Augustín Alberti]] a matkou [[María Merello]]. Byl pátým ze šesti bratrů a vnukem kupců [[Itálie|italského]] původu, dodavateli evropského zboží.
 
Jeho otcem byl [[Augustín Alberti]] a matkou [[María Merello]]. Byl pátým ze šesti bratrů a vnukem kupců [[Itálie|italského]] původu, dodavatelidodavatelů evropského zboží.
Začínal jako malíř. V roce [[1917]] se přestěhoval se svou rodinou do [[Madrid]]u, kde se zabýval kopírováním maleb v muzeu ''[[Prado]]'' (''el Museo del Prado''). Po prvním období, kdy se učil malbě, se uchází v sále „Salón Nacional de Otoño“ (''Národní podzimní galerie'') a zahajuje svou první expozici obrazů a kreseb v Ateneu. Představuje se v Rezidenci studentů, kde se seznamuje s [[Generace 27|Generací 27]] (sem patří mimo jiné i [[Dámaso Alonso]], [[Federico García Lorca]], [[Gerardo Diego]] či [[Vicente Aleixandre]]), intelektuálním hnutím, představeném v [[Sevilla|Seville]] roku [[1927]] k připomenutí třístého výročí úmrtí [[Luis de Góngora|Luise de Góngory]].
 
Začínal jako malíř. V roce [[1917]] se přestěhoval se svou rodinou do [[Madrid]]u, kde se zabýval kopírováním maleb v muzeu ''[[Prado]]'' (''elEl Museo del Prado''). Po prvním období, kdy se učil malbě, se ucházípředstavil v sále „Salón Nacional de Otoño“ (''Národní podzimní galerie'') a zahajuje svou první expozicivýstavu obrazů a kreseb v Ateneu. Představuje se i v Rezidenci studentů, kde se seznamuje s [[Generace 27|Generací 27]] (v poezii sem patří mimo jiné i [[DámasoFederico AlonsoGarcía Lorca]], [[FedericoDámaso García LorcaAlonso]], [[Gerardo Diego]], čiPedro Salinas, Jorge Guillén, Emilio Prados, Manuel Altolaguirre, Luis Cernuda, [[Vicente Aleixandre]]) a Miguel Hernández), intelektuálním hnutím, představeném v [[Sevilla|Seville]] roku [[1927]] kpři připomenutípříležitosti třístého výročí úmrtí [[Luis de Góngora|Luise de Góngory]].
V roce [[1924]] Alberti obdržel Národní cenu Literatury za svou první publikovanou knihu, ''Námořník na zemi'' (''Marinero en tierra''). Obdržel mnoho cen a uznání, mezi nimi např. Leninovu Cenu míru v roce [[1966]]. V roce [[1983]] mu připadla i významná [[Cervantesova cena]]. V roce [[1987]] rada [[Cádiz]]u ustanovila v Albertiho rodném městě nadaci, která nese jeho jméno a pod jejíž křídla se přestěhovala velká část jeho osobního archívu. Byl dvakrát ženat, podruhé s Marií Asunción Mateovou, která ho v posledních letech reprezentovala. Skonal okolo půl jedné ráno [[28. říjen|28. října]] [[1999]] ve svém rodišti, městě [[Puerto de Santa María]].
 
V roce [[1924]] Alberti obdržel Národní cenu Literatury za svou první publikovanou knihu, ''Námořník na zemi'' (''Marinero en tierra''), po níž se definitivně rozhodl pro poezii, ačkoliv výtvarnému umění se věnovat nepřestal. Počátkem třicátých let se přiklonil k [[marxismus|marxismu]] a vstoupil do Komunistické strany Španělska. V roce [[1939]] po vítězství generála [[Francisco Franco|Franca]] emigroval do Argentiny, kde strávil čtyřiadvacet let; dalších patnáct let žil v Itálii. Do španělska se vrátil 27. dubna [[1977]] se slovy ''"Opustil jsem vlast se zaťatou pěstí, a vracím se, nabízeje vám otevřenou ruku jako gesto smíru mezi všemi Španěly"''. Obdržel mnoho cen a uznání, mezi nimi např. Leninovu Cenucenu míru v roce [[1966]]. V roce [[1983]] mu připadla i významná [[Cervantesova cena]], nejvyšší uznání pro španělsky píšící spisovatele. V roce [[1987]] rada [[Cádiz]]u ustanovila v Albertiho rodném městě nadaci, která nese jeho jméno a pod jejíž křídla se přestěhovala velká část jeho osobního archívu. Byl dvakrát ženat, poprvé se spisovatelkou Maríou Teresou Leónovou, a podruhé s Marií Asunción Mateovou, která ho v posledních letech reprezentovala. Skonal okolo půl jedné ráno [[28. říjen|28. října]] [[1999]] ve svém rodišti, městě [[Puerto de Santa María]].
 
== Výběrová bibliografie ==
 
'''Poezie'''
 
* Marinero en tierra (''Námořník na zemi''), 1925
* La amante (''Milenka''), 1926
* El alba del alhelí (''Levkoje v úsvitu''), 1927 - všechny tři spojují lidovou inspiraci s avantgardními výboji
* Cal y canto (''Vápno a kámen''), 1929 - silná inspirace španělským barokem
* Sobre los ángeles (''O andělech''), 1929 - považovaná za jeho vrcholnou básnickou sbírku
* Sermones y moradas (''Kázání a příbytky''), 1930 - tato a předchozí sbírka jsou inspirovány surrealismem
* Consignas (''Hesla''), 1933
* 13 bandas y 48 estrellas (''Třináct pruhů a čtyřicet osm hvězd''), 1935
* En poeta en la calle (''Básník na ulici''), 1936
* De un momento a otro (''Na přelomu''), 1937
* Capital de la gloria (''Hlavní město slávy''), 1938 - sbírky politické poezie
* Entre el clavel y la espada (''Mezi karafiátem a mečem''), 1941
* Pleamar (''Příliv''), 1944
* A la pintura (''Na malířství''), 1948
* Retornos de lo vivo lejano (''Návraty dalekého života''), 1952
* Coplas de Juan Panadero (''Popěvky Jeníka Pekaře''), 1954
* Baladas y canciones del Paraná (''Balady a písně od řeky Paraná''), 1954
* Sonríe China (''Směj se, Číno''), 1961
* La primavera de los pueblos (''Jaro národů''), 1961
* Abierto a todas horas (''Otevřeno stále''), 1964
* Roma, peligro para caminantes (''Řím, nebezpečný pro chodce''), 1968
* Canciones del alto valle del aniene (''Písně vysokého údolí řeky Aniene''), 1972
* Los 5 destacagados, 1978
* Nuevas coplas de Juan Panadero (''Nové popěvky Jeníka Pekaře''), 1979
* Fustigada luz (''Šlehané světlo''), 1980
* Los hijos del drago y otros poemas (''Dračí děti a jiné básně''), 1986
* Golfo de sombras (''Záliv stínů''), 1986
* Accidente. Poemas del hospital (''Nehoda. Básně z nemocnice''), 1987
* Cuatro canciones (''Čtyři písně''), 1987
* Canciones para Altair (''Písně pro Altair''), 1989
 
Výbor z Albertiho sbírek do roku [[1955]] vyšel v češtině v překladu Lumíra Čivrného pod názvem ''Čiré jako voda'' v KLHU v [[Praha|Praze]] roku [[1957]]. Mezi další překladatele Albertiho poezie patří například Pavel Šrut.
 
'''Divadelní hry'''
 
* El trébol florido (''Rozkvetlý jetelíček''), 1940
* El adefesio (''Nesmysl''), 1944
* La gallarda (''Půvabná''), 1945
 
Alberti psal rovněž prózu a studie.
 
== Literatura ==
* Oldřich Bělič, ''Španělská literatura'', Orbis, Praha, [[1968]]
 
== Externí odkazy==