Bitva u Solferina: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 27. 2. 2008, 09:47

Bitva u Solferina (24. června 1859) - francouzsko-sardinská vojska porazila v rozhodující bitvě rakouskou armádu, což znamenalo rozhodující krok ke sjednocení Itálie a Viktoru Emanuelovi II. otevřelo cestu k titulu italského krále.

Ve střetnutí mezi rakousko-uherskými a francouzsko sardinskými vojsky hrála úlohu neschopnost velitele rakouských sil Ference Gyulaya, který se nemohl rozhodnout k akcím proti slabým vojskům sardinského krále Viktora Emanuela II. Rakouská vojska nechala bez povšimnutí vylodit francouzský kontingent, který čítal přes 120 tisíc vojáků a který se 16. května spojil se sardinskou armádou. Od počátku června začaly jednotlivé boje a šarvátky, z nichž jeden z nejvýznamnějších se konal 8. června, kdy byl do boje nasazen 11. pěší pluk doplňovaný v jižních Čechách. V této bitvě u Melegnany se hrdinsky bránilo 6 tisíc rakousko-uherských vojáků náporu 30 tisíc Francouzů.

Bitva u Solferina se odehrávala 24. června ve velkém prostoru a jednalo se prakticky o tři bitvy - u Solferina, u Guidizzola a u San Martina. Na straně Rakouska-Uherska se jí účastnilo 160 tisíc mužů, spojená francouzsko-sardinská vojska měla 170 tisíc mužů. U San Martina si dokázali vytvořit Francouzi převahu a postupně zatlačovali rakouská vojska z pozic. U Solferina se začali rakousko-uherští vojáci stahovat pod mohutným tlakem kolem čtvrté hodiny odpolední. Střed jejich sestavy byl prolomen a levé křídlo začalo ustupovat. V šest hodin večer se sardinská vojska vrhla do nového útoku, ovšem marně. Kolem desáté hodiny večerní byl dán pokyn k ústupu rakousko-uherských jednotek z bojiště. Bitva trvala 15 hodin a vyčerpaná francouzsko-sardinská vojska již neměla sílu pronásledovat stejně vyčerpaného nepřítele. Na bojišti zůstalo 22 tisíc padlých rakousko-uherských vojáků a 17 tisíc Francouzů a Italů.

Po ukončení boje začal zraněné vojáky ošetřovat mladý Švýcar Jean Henri Dunant, který na základě osobních zkušeností napsal v roce 1862 knihu Vzpomínky na Solferino. Navrhl založit mezinárodní organizaci na pomoc raněným vojákům a uzavřít mezinárodní dohodu o jejich ochraně. Ve dnech 26. až 29. října 1863 se v Ženevě konala konference, které se účastnili zástupci šestnácti evropských zemí. Na konferenci byl založen Mezinárodní výbor Červeného kříže, což je považován za počátek celosvětového hnutí Červeného kříže.

Literatura

Petr Čornej, Pavel Bělina, Slavné bitvy naší historie

Galerie Bitva u Solferina na Wikimedia Commons