Bitva o Třebíč

Bitva o Třebíč (12. května - 9. června 1468) - bitva byla jednou z mnoha jiných střetnutí v česko-uherských válkách. V dubnu roku 1468 rozpustil český král Jiří z Poděbrad zemskou hotovost a na Moravě zanechal pouze žoldnéřský sbor o síle 3 tisíc mužů, kterému velel jeho syn Viktorín z Poděbrad. Ten měl po ruce vynikajícího válečníka Václava Vlčka z Čenova. Tento oddíl se pokusil zničit uherský král Matyáš Korvín, který přesunul od Znojma k Třebíči vojsko o síle 10 tisíc mužů během jednoho dne! Viktorín sice podnikl útok, ale byl se nucen stáhnout do benediktinského kláštera. Dne 14. května vojska Matyáše Korvína dobyla, vydrancovala a vypálila Třebíč. Viktorín poslal zprávu svému otci o situaci a český panovník ihned svolal zemskou hotovost. Shromažďování vojsk však probíhalo pomalu a Jiří z Poděbrad tak vyslal k Třebíči oddíl žoldnéřů, kteří měli znepokojovat nepřátelská vojska. Po té vyrazila i zemská hotovost, která však čítala jen 8 tisíc pěších a 1 tisíc jezdců a nebyla schopna Matyášovo vojsko porazit. Došlo k vzájemným šarvátkám, které neměly vítěze. Viktorínovi se podařilo spojit s českým vojskem díky vystřelování šípů se vzkazy, což vyvrcholilo únikem části Viktorínových vojsk. V noci z 5. na 6. června byl předstírán klamný manévr útoku, při kterém se podařilo Viktorínovi s menším počtem bojovníků probojovat k českým vojákům. Dne 9. června nastoupilo české vojsko zpáteční pochod k Polné.

Zbývající obránci pevnosti se bránili ještě deset dní a poté se vzdali za předem dohodnutých podmínek. Uherský král se zachoval jako rytíř a povolil Čechům svobodný odchod s polovinou zbraní a za slib, že po dobu jednoho měsíce nebudou konat vojenskou službu.