Karel Bondy: Porovnání verzí

{{Upravit - biografie}}

 

 

 

 

Zatímco velká část revolučních pracovníků žila svým civilním životem v legalitě, chodila do pravidelného zaměstnání a ilegální práci provozovala jako popřední sport, k profesionálním revolucionářům patřil od počátku okupace advokát JUDr. Karel Bondy. Svým židovským původem byl po příchodu Němců postaven do situace, buď odejít do ciziny, anebo zůstat a sdílet osud postavených mimo zákon. JUDr. Bondy měl možnost odejít do zahraničí. Měl afidavit do Anglie, vízum do Francie, kde měl u přítele Jiřího Stolze uloženu větší částku peněz, která by mu postačila pro obtížný začátek. Nečas, který měl k němu hřejivý poměr, ještě v polovině července 1939 mne požádal, abych Bondyho uvědomil, že má zajištěn bezpečný ilegální odchod do zahraničí, kde by se jistě dobře uplatnil. Leč Bondy neposlechl. Vysvětlení možno hledat v jeho osobních poměrech a pak i v jeho vlasteneckém smýšlení, které bylo v jeho rodině tradiční. Vždyť jeho děd byl váženým rabínem, který první v synagoze kázal česky a jeho otec, advokát, intenzivně pracoval v českožidovském spolku [[Kapper]]. Za studentských dob Karel Bondy intenzivně pracoval zejména v Etickém hnutí československého studentstva, v jehož čele stál zejména v dobách, kdy se čeští zfašizovaní studenti pokoušeli zmocnit vedení studentských korporací. Etické hnutí vychovávalo naše studentstvo k socialismu a na jeho proslulých konferencích na [[Řadov]]ě u Brandýsa nad Orlicí každoročně přednášeli význační levicoví politikové a vědci jako Macek, Nečas, Zdeněk Nejedlý, Josef Fischer, J. L. Fischer, Träger a jiní. Karel Bondy se účastnil bojů o [[Všehrd]], v němž byl po řadu let pokladníkem. Karel Bondy považoval tudíž boj proti okupantům za otázku svého vlastního svědomí, které mu říkalo, že musí zůstat doma a a aktivně bojovat proti nacistickému násilí. V tomto přesvědčení se utvrdil, když byl zatčen několik dní po příchodu německých okupantů a na čtyřce policejního ředitelství na vlastní oči uviděl ztýrané komunistické funkcionáře a pak německé antifašisty. JUDr. Bondy byl sice propuštěn, avšak žil už životem ilegálního pracovníka. Revolučně počal pracovat nejprve s úředníkem ministerstva sociální péče dr. Karlem Bednářem, který se po návratu z vojenské prezenční služby za druhé republiky již do úřadu nevrátil. Bednář byl rozhodnut ilegálně pracovat a zanedlouho odešel do Polska, kde v Krakově vydával protinacistickou českou korespondenci, která byla převážena k nám a rozšiřována. Poté JUDr. Bondy pracoval se skupinou Pešlovou, zvláště dr. Horou - krycí jméno Kopeček, dr. Horákovou a prof. Peškou, načež se skupinou prof. Čížka a se skupinou prof. Jankovce, v níž záhy zaujal vedoucí místo. Zejména byl ve styku s odboráři - Arno Hais, Andršt.

Celých dva a půl roku věnoval JUDr. Bondy cele podzemní revoluční práci a to bez oddechu. U Bondyho to bylo tím odvážnější, že byl židovského původu. Tak značného rizika se ovšem Bondy nebál, ba počítal s ním, počítal s možností, že bude zatčen, což je synonymem pro fyzický zánik. JUDr. Bondy však nebyl romantickým revolucionářem. Byl krajně odvážný, ale také opatrný. Vždy vše promýšlel a byl plný ohledů ke svým spolupracovníkům. Byl revolučním fanatikem, jak ho charakterizoval K. J. Beneš v předmluvě k programu skupiny Za svobodu. Užíval spoustu krycích jmen, z nichž nejčastější byl Březina a Evžen, dále Vyskočil, Šavrda, Dobrnický, Čermák aj.

Z počátku Bondy organizoval přepravu tajné korespondence z ciziny i do zahraničí, později posílal do zahraničí lidi, kteří pak vstupovali do naší armády, doma pak pomáhal ukrývat osoby pronásledované gestapem - nebo jím ohrožené, v ilegalitě a později i pracoval na vybudování radiotelegrafického spojení s Londýnem.

Gestapo dlouho pátralo po Březinovi. Nevědělo, že se pod tímto jménem skrývá JUDr. Bondy, o němž se dlouho domnívalo, že odjel do ciziny. Teprve po Krásově zatčení bylo již jisto, že je mu gestapo na stopě. U jeho paní JUDr. Zafoukové-Müllerové pátrali po fotografiích, což bylo neklamnou známkou, že pasou po něm. JUDr. Bondy byl varován a paní Mileně Balcarové-Fischerové sdělil ještě den před svým zatčením, že musí vše potřebné zařídit a že zmizí. Dne 21/1/1941 byl však u karlínského vidauktu přepadovým oddílem gestapa zadržen a odvezen do Pečkárny, kde byl pochopitelně podroben krutým výslechům. Byl zadržen tak rychle, že nestačil požít jed, který měl pro ten případ vždy u sebe.

Gestapo zřejmě zjistilo jeho identitu až za několik dní, protože teprve poté bylo v jednom pražském listě oznámeno, že se bezpečnostním orgánům podařilo zneškodnit zločineckou bandu, v níž byl také žid.

Nelze vylíčit muka, která JUDr. Bondymu připravili jeho mučitelé. Zejména pobyt na Karláku byl strašlivý. Měl stále samovazbu. Gestapáci na Pankráci i v Pečkárně zacházeli špatně s árijci, neřku-li s židy. Po řadu měsíců mu neumožnili výměnu prádla. Potraviny, které mu zasílala rodina, mu jen ukázali a nedali. Přirozeně, že proti němu používali nejbrachiálnějšího násilí.

JUDr. Bondy však zůstal duchovně zcela odolný proti všemu mučení. V červnu 1944 byl odvezen do Gollnova, kde se mu vedlo poměrně dobře. Avšak po této vězeňské idyle přišly Drážďany a proces před lidovým soudem a to dva dny po procesu s Jankovcem. Spolu s ním byli souzeni doc. Josef Fischer, dr. V. Kaufmann a Anna Pollertová, pracovnice u Ženské národní rady, která této skupině opatřovala a financovala řadu ilegálních bytů. Soud je odmítl z rasových důvodů soudit a odevzdal je zvláštnímu senátu v Berlíně, kde byli koncem roku 1944 odsouzeni k smrti a odvezeni do Neu Brandenburgu. V posledním dopise před popravou psal JUDr. Bondy klidně. Připomněl, že na to byl připraven, že s tím počítal, že toho nelituje a své sestře sdělil, aby při žádosti o jeho milost postupovala s ohledem na sebe. A těsně před výkonem trestu pozdravoval všechny známé a drahé. Napsal, že sklání hlavu v pokoře před osudem. Byl popraven 21/1/1945 ve Winterfeldhalle v Neu Brandenburgu. Zemřel jako hrdina, jímž vskutku byl.

 

 

{{DEFAULTSORT:Bondy, Karel}}