Harald I. Krásnovlasý: Porovnání verzí

'''Harald I. Krásnovlasý''' (asi [[850]] – asi [[933]]) byl [[Seznam norských panovníků|norský král]] v letech [[872]]–[[930]] a který jako první sjednotil [[Norsko]]. Král Harald I. Krásnovlasý byl ve [[Stará severština|staré severštině]] nazýván ''Haraldr hinn hárfagri'', v [[islandština|islandštině]] ''Haraldur hinn hárfagri'', v [[norština|norštině]] '''''Harald Hårfagre'''''.

[[Soubor:Frederick Sandys - Harald Harfagr.jpg|náhled|upright|Dřevoryt od  [[Frederick Sandys|Fredericka Sandysa]] z roku 1862]]

Harald nastoupil po smrti svého otce, krále [[Halfdan Černý|Halfdana Černého Gudrødssona]], v  roce [[860]] na jeho místo, v malém nezávislém království ve [[Vestfold]]u u [[Vik (obechistorické území)|Viku]] na jihovýchodě [[Norsko|Norska]]. Toto království jeho otec zčásti dobyl a zčásti zdědil. Vlastně se jednalo o  několik malých království: [[Vestfold]], [[Vingulmark]], [[Ranrike]].

A Harald přísahal, že se neostříhá ani neučeše, dokud nebude jediným králem [[Norsko|Norska]]. O  deset let později na něj mohly norské fjordy oprávněně hledět jako na upraveného, načež si změnil také svoje přízvisko z „Rozcuchaný“ na to, pod kterým je znám dnes – „Krásnovlasý“.

Roku [[866]] Harald začal s  prvními z řady záborů malých království, ze kterých bylo Norsko tehdy složeno, včetně Värmlandu ve Švédsku, které přísahalo věrnost sveaskému králi [[Erik EymundssonEmundson|Eriku Eymundssonovi]]. Po dobytí Opplandu za pomoci svého tchána [[Håkon Grjotgardsson|Håkona Grjotgardssona]] porazil trøngerské høvdingy a ovládl [[Trøndelag]].

Roku [[872]], po vítězství v [[birvabitva u Hafrsfjordu|bitvě u Hafrsfjordu]], se Harald prohlásil králem celého Norska. Jeho doména byla nicméně ohrožena četným nebezpečím, neboť velký počet jeho odpůrců neodcházel pouze na [[Island]], ale také na [[Orkneje]], [[Shetlandy]], [[Hebridy]] a [[Faerské ostrovy]] a do [[Skotsko|Skotska]]. Z  těchto zimovišť vyráželi a dotírali na jeho království a zbytek severní [[Evropa|Evropy]]. Jakkoli jeho odpůrci odcházeli sami, ne vždy to bylo dobrovolně, mnoho bohatých a respektovaných høvdingů představovalo pro Haralda ohrožení. Z toho důvodu byli vystavováni nátlaku Haralda, který je nutil k odchodu ze země. Tento postup vedl k hlavní kolonizaci [[Island]]u. Tímto způsobem se král Harald podílel na moderní islandské společnosti, a zapsal se tak i do islandských ság.

Když Harald zestárl, předal nejvyšší moc svému oblíbenému synovi [[Erik Krvavá sekyra|Erikovi Krvavé sekyře]], který se měl stát jeho nástupcem. [[Erik Krvavá sekyra]] vládl spolu s  otcem až do Haraldových 80  let, o tři roky později roku [[933]] Harald umírá. Měl osm žen a 23  dětí. Dvanáct jeho synů se stalo králi, dva z nich vládli Norsku.

{{Portály|Norsko|Středověk}}