'''Arcibiskupské gymnázium v Praze Bubenči''' (přezdívané '''arcík''') bylo [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitské]] [[gymnázium]] existující v letech [[1913]]-[[1950]] nejdříve v [[Praha|Praze]]-[[Bubeneč|Bubenči]]i ([[1913]]-[[1940]]), později přechodně v [[Bohosudov]]ě ([[1947]]-[[1950]]). Ve své době představovalo jedno z nejkvalitnějších [[Gymnázium|gymnázií]] v [[Česko|Českých zemích]]<ref>[[Klára Lukavská]]: ''Rozhovory s dědečkem'' (2. přepracované vydání); [[Karmelitánské nakladatelství]] Kostelní Vydří [[2005]]; ''slavné gymnázium'' (str. 28), ''nikde nikdo tolik péče klasickým jazykům nevěnoval... bylo to nejlepší [[klasické gymnázium]] v Praze - to bylo tehdy evidentní'' (str. 38), ''přicházíte z ústavu, kde jsou klasické jazyky domovem, doufám, že budete hvězdou na sextánském nebi'' (str. 39)</ref> a vychovalo mnoho významných [[kněz|kněží]], [[řeholník]]ů (zejména jezuitů) a dalších osobností české [[katolická inteligence|katolické inteligence]]. Přijímalo pouze chlapce, jejichž záměrem bylo státi se kněžími.<ref>[[Klára Lukavská]]: ''Rozhovory s dědečkem'' (2. přepracované vydání); [[Karmelitánské nakladatelství]] Kostelní Vydří [[2005]], str. 30</ref>
V roce [[1916]] si gymnázium otevřelo „pobočku“ ve [[Velehradský klášter|Velehradském klášteře]], která se nakonec roku [[1937]] osamostatnila jako ''Řádové československé gymnázium Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě''.
