Feuillanti: Porovnání verzí

Na jaře 1791 mnozí poslanci Národního shromáždění považovali revoluci z velké části za dokončenou. V konstituční monarchii chtěli upevnit její výdobytky. To bylo také cílem [[Honoré Gabriel Riqueti de Mirabeau|Mirabeauova]] angažmá. Když ale 2. dubna 1791 zemřel, převzali triumvirové jeho politické dědictví. Usilovali o blízkost dvora, ale chtěli zároveň zachovat ducha revoluce z roku 1789, kterou považovali za ohroženou radikalizací, lidovou agitací a rostoucí váhou mimoparlamentních orgánů. Program triumvirů zahrnoval mj. revizi ústavy, navýšení královské pravomoci a zvýšení [[Volební cenzus|volebního censu]].

 

 

Revoluce sice odstranila [[absolutismus]] a [[Aristokracie|aristokracii]], ale otázka [[Svrchovanost lidu|lidové suverenity]] nebyla zcela vyřešena. Na jedné straně stálo volené Národní shromáždění, které jediné mělo zákonodárnou moc se svými ústavními pravomocemi. Na straně druhé byly revoluční kluby, které souběžně také jednaly ve jménu lidu, který se hlásil o slovo, a soutěžil s ústavními orgány o roli skutečného zástupce vůle lidu. Zlom v jakobínském klubu znamenala v květnu 1791 debata o znovuzvolení členů Národního ústavodárného shromáždění na další zákonodárné období. [[Maximilien Robespierre]], který odmítl znovuzvolení, zvítězil ve shromáždění a zabránil tak vstupu triumvirů do Národního zákonodárného shromáždění.